Rock Encyklopedie
WHITESNAKE
Whitesnake byli a jsou především David Coverdale.
Všechny články o
postpárplovských kapelách začínají
stejně. Odkazem na matku královnu. Tudíž není
důvod začínat jinak. Včelí královna Deep Purple za
dlouhou dobu svého, stále jěště
aktivního života, vyvrhla na svět spousty rockových
dětí. Ať už zhoufovaných do skupin, nebo coby
sólových hudebníků. Whitesnake jsou jedním
z těch úspěšných dětí. I komerčně. A není
to jen tím, že bývalý zpěvák Deep Purple a zakladatel kapely David Coverdale je
náramný fešák automaticky na sebe
přitahující pozornost fanynek U "Bílého hada" v jeden čas
hrálo i nejvíc původních členů
zmíněných Deep Purple a tak byl zájem
fanoušků rozpadlé hlubokonachové legendy o novou
postpárplovskou kapelu pochopitelný. Koneckonců
zařazované párplovské pecky na koncertech
Whitesnake byly také hrány mnohdy s nasazením
"párlplovštějším párplů". Viz odkaz
na klasický flák Burn v osmiminutovém podání Whitesnake v největším laufu.
Whitesnake založil bývalý zpěvák Deep
Purple (od roku 1973 do roku 1976) David Coverdale v roce 1978.
Whitesnake vždy byli a jsou projektem Davida Coverdala. Ten vyhrál v
roce 1973 konkurz na uvolněné místo zpěváka po
Ianu Gillanovi v Deep Purple a po pravdě byla to dobrá volba.
Alba Burn a Stormbringer, která nahrál Coverdale s Deep
Purple ukázala co v do té doby nepříliš
známém zpěvákovi vězí. Poté, co z
Deep Purple odešel nevyzpytatelný Ritchie Blackmore a kytary se chopil Američan Tommy Bolin,
nahrál Coverdale s Deep Purple ještě poněkud
opomíjené album Come Taste the Band
(pamětníci se chytnou za srdce při vzpomínce, jak
vyšlo i v socialistickém Supraphonu s variantním
obalem, asi aby soc.fanoušci nevěděli, že Deep Purple jsou
máničky) . Po prvním rozpadu Deep
Purple nahrál Coverdale sólový počin White
Snake měl už vlastně název kapely. Přibral kytaristy Micka Moodyho a
Bernieho Marsdena, basáka Neila Murraye, bubeníka Davida
Dowlea a klávesáka Briana Johnstona a Whitesnake byli na
světě. První album Snakebite bylo původně od Whitesnake jen
napůl (4 skladby) a zbytek byl doplněn z druhé sĺové
desky Davida Coverdala (Northwinds 1978) a tak bývá někdy
považována za první album až
následující deska Trouble z téhož roku, kde už
hraje i další ex-Purple Jon Lord. Na dalším
albu Ready An´Willing se k Whitesnake připojuje už třetí
člen právě odpočívajících Deep Purple
bubeník Ian Paice, takže se už dá matematicky skoro hovořit o
polovičních Párplech.
Následující alba Come An´Get It
a Saints & Sinners představují Whitesnake v plné
síle a na posluchače se z každé drážky valí
melodický hard rock s
výrazným Coverdalovým vokálem. Na Saints
& Sinners za bicími už úřaduje Cozy Powell,
známý rockový harcovník (ex. Jeff Beck
Group, Rainbow, Black Sabbath). Jenže přišel reunion Deep Purple a v kapele nezůstal
kámen na kameni. Pak Coverdale začal pošilhávat po
americkém trhu a staří dobří Whitesnake vzali
definitivně za své. Nejprve odešel Bernie Marsden,
kterého nahradil Mel Galley a poté se odporoučel i Micky
Moody, kterému vadily Coverdalovy manýry (mimo
jiné mu vyčítal, že se při hraní obrací k
publiku zády..)
A přišla hvězdná hodina Bílého
hada. Tedy co se komerčního úspěchu týče.
Hoši najali vlasového stylistu, nacpali se do kůže a
třásní a americký holky odhazovaly spodní
prádlo i zábrany. Opravdový průlom na
americkém trhu přinesla eponymní deska z roku 1987. Už bylo řečeno, že s Whitesnake
na kytaru hrál známý rockový veterán
John Sykes, (od alba Saints & Sinners, předtím Tygers of Pan Tang
a Thin Lizzy ) a druhým
kytaristou byl Adrian Vandenberg. Elpíčka s "durovými
americkými popěvky" a vzdychajícím Davidem se
prodalo 7 milionů a bylo vymalováno. Album 1987
bývá některými označováno za
nejlepší album kapely. Nevím, pro mě osobně
patří k nejlepším počinům alba před rokem 1987,
rozhodně Ready An´Willing, Come An´Get It a Saints &
Sinners. Album 1987 je bezesporu vynikající,
zejména otvírák Still of the Night, který
jako by vypadl z dílny Led Zeppelin, ale celé album
(alespoň na mě) tak nějak zavání právě tou
účesovitou třásňovitostí a
pozérstvím. Další hitovka z alba Here I Go
Again je stále ještě stará dobrá
vypalovačka s dupákovitým refrénem, ale vůbec
nejůspěšnější skladba alba, ploužák Is This
Love sice rozhořel oheň v srdéčkách tisíců
fanynek a zapálil jim lýtka a kdovíco
ještě, ale poctivého rockera svou podlézavou
unylostí příliš nenadchne.
Statistická fakta prodejů však hovoří jasnou
řečí. Album 1987 je nejlepší kus od Whitesnake,
ploužák neploužák.
V roce 1989 vychází album Slip of the Tongue, na
kterém si s Whitesnake zahraje další
rocková legenda Steve Vai. Po tomto počinu frontman
ohlašuje časově blíže neurčenou přestávku.
Vyklubalo se z ní deset let. Coverdale v roce 1993
vydává elpíčko s Jimmy Pagem s prostým
názvem
Coverdale/Page. Už od roku 84 David asi hodně poslouchá
zeppelinovského zpěváka Roberta Planta. Na deskách
Whitesnake je to od té doby hodně znát. A na desce s
Pagem tuplem. Škoda, Coverdale sice vříská jako
Plant dobře, ale svým původním "chraplákem" je
osobitější a lepší.
Navíc si David usmyslel, že dost bylo Whitesnake a
rozhodl se prosadit jako sólový umělec. Velmi
slušné album
Restless Heart (1997) ještě uváděl jako David Coverdale
& Whitesnake a zdatně mu na něm sekunduje kytarista Adrian
Vandenberg. O rok později, jen v duu s Vanderbergem,
vychází i zajímavý unplugg z Japonska
Starkers in
Tokyo. Ale další počin Into the Light (2000) už je zase
jen David Coverdale bez &..... a byl poněkud
bídnější. Navíc na sólového
Coverdala nebyl nikdo zvědavý.
David vystrašený nezájmem o jeho sólovou
kariéru zplácal novou sestavu Whitesnake a pustil se do
koncertování. V roce
2006 vychází živák Live : In the Shadow of the
Blues, což jsou záznamy z turné z roku 2003. Album
však obsahuje i čtyři nové studiové
nahrávky.
Whitesnake stále čile koncertují, ale v
kapele se střídají muzikanti jak obnošené
cvičky. V sestavě Whitesnake se objevili Doug Aldrich (ex.Dio),
Reb Beach (ex.Alice Cooper), Marco
Mendoza (ex.Twisted Sisters, Thin Lizzy), Timothy Drury (ex.Eagles),
Red Beach, Uriah Duffy, či Chris Frazier. Zatím poslední
albový počin Whitesnake Good To Be Bad (2008) slavil docela
slušný úspěch a je a tak
trochu návratem ke kořenům. Je na něm ale hodně
"americkýho pop-rocku" a také, bohužel hodně Led
Zeppelin. Tak jen doufejme, že ty "návraty ke kořenům"
zhoustnou. Nasazení kapely a jejich
největší pecky jsme mohli několikrát vidět i u
nás. V Praze v roce 1997 a 2003, v roce 2006 na festivalu ve
Vizovicích a v roce 2008 v Karlových Varech.
Bílý had, jak se zdá, se evidentně na
rockový vejminek ještě nechystá.
(Joe Bulvár & Dan
12/2009)
Nejlepší alba : Ready An´Willing, Come An´Get It, Saints & Sinners, 1987
Přelévání do a z kapel : Deep Purple,
David Coverdale, Rainbow, Black Sabbath, Thin Lizzy, Tygers of Pan Tang, Dio, Alice Cooper, Ozzy Osbourne, Eagles
odkazy na video : Still of the Night (klip)
Burn Live
Slow & Easy (klip)
Here I Go Again Live London 2006
Diskografie
1978 - Snakebite (EP)
1978 - Trouble
1979 - Lovehunter
1979 - Live at Hammersmith
1980 - Live in the Heart of the City
1980 - Ready An´ Willing
1981 - Come An´Get It
1982 - Saints & Sinners
1984 - Slide In It
1987 - Whitesnake
1989 - Slip of the Tongue
1997 - Restless Heart
1997 - Starkers in Tokyo
2004 - The Early Years (kompilace včetně raritních nahrávek)
2008 - Good To Be Bad
Video, DVD
2006 - Live in The Still of the Night
2008 - Slide It
Odkazy : www.whitesnake.com (oficiální stránky)
Hlasuj na Top žebříčky o tři nejlepší alba a video Whitesnake,
jakož i o nejlepší rocková alba a DVD všech
dob.
Publikuj v Editor recenze,
novinky, zajímavosti a podrobnosti o Whitesnake
a přidej nové (svoje obílené)
kapely.
Zpět na Úvodní stránka
Obsah
Tato kapela byla naposledy aktualizována 12/2009.