Rock Encyklopedie
SWEET
poster1poster2poster3poster4

Být glam rockovou hvězdou není žádná legrace. Vyžadují se hodně lesklé látky, tuny líčidel a štekle jsou samozřejmostí. Přitom Sweet  pořád tak trochu chtěli hrát hard rock v ošoupaných lewiskách.

  The Sweet jsou světu známi jako jedni z významných frirtově zářivých představitelů bubble gum a glam rocku. Ale ti kluci hráli i solidní hardrock, bohužel v době, kdy ho nikdo neposlouchal a tak jejich alba z druhé poloviny 70.let doznaly uznání až mnohem později. Rané nahrávky Sweet určené pro dětské , německy mluvící posluchačky časopisu Bravo jsou opravdu těžko poslouchatelné rozjuchané odrhovačky, ale na mnohých (albově podchycených) koncertech Sweet předvádějí, že těm samým kvičícím fanynkám dokáží naservírovat desetiminutový hardrockový nářez a fanynky ho vezmou. The Sweet tak byli trochu schizoidně jednou nohou pevně zakotveni v plakátech nad postelemi roztomilých děvčátek a druhou nakročeni do světa regulérních rockových nářezů. V podstatě se jim docela dařilo obojí i když touha hrát bigbít a zároveň mít sladké lalala hity prostupuje celou jejich kariérou. Ta mimochodem trvá dodnes, což si mohli na pohrobcích byvších Sweet ověřit několikrát na vlastní sluchovody i mnozí čeští fanoušci.

   V roce 1965 hrál bubeník Mick Tucker v klubové kapele Wainwright´s Gentleman, se kterou zpíval, považte, Ian Gillan. Když ten odešel do Episode Six a posléze víte kam, nahradil ho u mikrofonu fešácký hezounek a miláček fanynek Brian Connolly. Mimochodem Sweet a Deep Purple pocházejí z jedné čtvrti a váže je k sobě něco jako zvláštní přátelství. Sweet uznávají nárok Deep Purple na hardrockový trůn a ti naopak zase chodili rádi na Sweet. Ritchie Blackmore si v roce 1976 dokonce se Sweet zahrál naživo skladbu All Richt Now od Free, k uctění památky právě čerstvě zemřelého Paula Kossoffa. A ještě jednu kapelu měli Sweet rádi a k jejich muzice se navíc otevřeně hlásili, včetně několika coverversí. Kapelu Who.

  Takže základy The Sweet byly položeny. V roce 1968 přibrali tito dva basáka Steve Preista a kytaristu Franka Topreyho záhy nahrazeného Mickem Stewardem a pojmenovali se na The Sweetshop. Když pak v roce 1970 nastoupil na post kytaristy Andy Scott a zkrátil se název, sestava legendárních Sweet byla hotová. I když po pravdě kariéra Sweet ze začátku nijak oslnivá a legendární nebyla. Coco a Papa popěvky v éře nejmocnějšího dechu hardrocku moc nezabíraly.

  Vše se změnilo, když se Sweet dali do party s osvědčenou dvojicí bubble gumových hitmakerů Nicka Chinna a Mike Chapmana (kteří koučovali i Suizi Quatro, a později třeba Smokie), a ti nasadili osvědčený a mnohokráte aplikovaný postup. Jednoduchý kytarový riff, dostatečně rockový, ale ne moc syrový, sloka, nosný melodický refrén s pěknými vokály, to vše třikrát za sebou a známosti v rádiu a nahrávacích studiích. A hit je na světě. Chapman a Chinn sice dokázali napsat pro Sweet hity a dělat jim producenty i vizážisty zároveň, to ale na druhou stranu pro kapelu znamenalo naprostou ztrátu svobody. Duo Chinn/Chapman vytáhli The Sweet na výsluní německých hitparád, ale Sweet cítili , že ani ty vysoký fialový leský štekle, co jim předepsali nosit, nejsou vlastně jejich a že jsou jen glamrockovými loutkami v cizích rukách. Nakonec to vedlo k odtržení od zaručených hitíků a od slavné hitodvojky. A taky k tomu nejlepšímu, co kdy kapela Sweet natočila.   

  Album Sweet Fanny Adams sice na bookletu ukazuje chlapíky ze Sweet v barevně zdařilých lesklých oblečcích, ale obsah hovoří o skoku do poněkud hlubších rockových vod. Co na tom, že hard rockové pecky typu Set Me Free či Sweet F.A. došly uznání spíše u náročnějších rockových posluchačů (kteří ale Sweet takřka neposlouchali), než u německých teenagerek. Album Sweet F.A i následující Desolation Boulevard patří bezesporu ke klasickým rockovým deskám a ti intelektuálně založení rockeři, co tvrdí, že je Sweet nezajímají, je poslouchají dodnes.
 
  Sweet jsou na vrcholu popularity. Vydávají po dvou nadstandartních albech každý rok vcelku slušnou rockovou desku, koncertují. V Německu (tom Západním) jsou pořád nesmírně populární. Uvnitř kapely to ale už tak trochu nefunguje. Leader kapely Brian Connolly propadl u muzikantů tolik oblíbenému démonu alkoholu a místo fešáckého mladíčka se před stále ještě ječícími fanynkami na pódiu potácí alkoholem zmožená předčasně zestárlá troska. V roce 1979 Connolly kapelu Sweet definitivně opoušlí, ne úplně dobrovolně. Sweet hrají chvíli jako trio, zpívá Preist, a vydávají slaboučkou desku Cut Above the Rest. Poté přibírají klávesáka Gary Moberleyho. Klávesy sice obohatí zvuk a Preist nezpívá špatně, ale už to nějak není ono. Venku začíná řádit punk a na směs bubblegumových hitů a bigbítu produkovanou na koncertech Sweet nikdo není zvědavej. Alba jsou při dobré vůli mdlá. Kapela Sweet, ve své době miláčci fanynek, německých hitparád a časopisu Poster, se v roce 1981 oficiálně rozpadá.

  Scott s Tuckerem se všelijak pokoušejí o znovuobnovení Sweet a dávají dohromady sestavy, ve kterých si zazpívá i Paul Mario Day, bývalý zpěvák Iron Maiden, či Malcolm McNulty budoucí zpěvák Slade. V roce 1988 však musí odejít ze zdravotních důvodů Tucker a tak z původních Sweet už příležitostné kapele zůstává jen Andy Scott. A přeci se ještě jednou původní Sweet sejdou v nahrávacím studiu a to při příležitosti natáčení filmu Sweet´s Ballroom Blitz. Vystřihnou si znovu fláky Action a Ballroom Blitz a kapitola Sweet je definitivně uzavřena. Ne tak jejich pohrobků.   

  V roce 1989 sestaví Scott pro chystaný koncert Sweet v klubu Marquee kapelu označovanou poté jako Andy Scott´s Sweet. Steve Preist si totiž reunionoval také kapelu, sice s názvem Are You Ready Steve, čili parafrází na začátek jedné nejmenované pecky (modří už vědí a pro ty ostatní je to Ballroom Blitz) a hrající též osvědčené fláky od původních Sweet. Jako by to nestačilo, tak se (nejméně úspěšně) pokusil vykřesat ze značky Sweet něco i Brian Connolly, založil kapelu Brian Connolly´s Sweet a hrál jak jinak než staré pecky Sweet. Jak vidno chlapci ze Sweet se asi nerozešli zrovna v dobrém a je na fanouškovi, kterou kapelu z nabídky pohrobků Sweet si vybere za svou. Povětšinou je za přímé následníky Sweet brána kapela Andyho Scotta, který aktivní jak koncertně, tak albově. Nové Sweet (Andyho Scotta) jsme mohli už několikrát vidět i u nás. Kapela Steve Preista vydala pod názvem Sweet bez nějakých přívlastků za názvem kapely v roce 2008 živé album, záznam turné po USA s názvem Live in America. Zdařilé album samozřejmě obsahuje i velké fláky byvších Sweet. Každopádně vězte, že těžko se vyznat v novodobé diskografii Sweet.

   Brian Connoly si už nezazpívá ani s Andy Scottem, ani se Steve Preistem. V roce 1997 umírá v 51 letech jako zlomený opuštěný člověk na totální selhání jater a v řadě už několikátý infarkt. Chlastat holt není žádná procházka růžovou zahrádkou. O tom by se rockoví muzikanti tam dole na pekelném baru mohli něco navyprávět. V roce 2002 také umírá v pouhých 54 letech na leukemii Mick Tucker. Pecky jako Blockbuster, Action, Ballroom Blitz, Sweet F.A., Set Me Free a další tak už v původní sestavě dnes oblíbených reunionů nikdy neuslyšíme. Zato od hudebně činných Andyho Scotta i Steve Preista se nám Sweet pecek dostane na každém koncertě požehnaně.                                                                                                        (Dan 05/2010)


Nejlepší alba : Sweet Fanny Adams, Desolation Boulevard
Přelévání do a z kapel : Andy Scott´s Sweet, Are You Ready Steve,

odkazy na video :  Ballroom Blitz
                               Fox on the Run
                               Blockbuster
                               Action
                               Set Me Free                           

Diskografie
gimme 1970 - Gimme Dat Ding (Split Sweet/The Piphins)
funny 1971 - Funny How Sweet CoCo Can Be
poppa 1972 - Poppa Joe
feat 1973 - The Sweet Featuring " Little Willy & Blockbuster"
fa 1974 - Sweet Fanny Adams
desolat 1974 - Desolation Boulevard
strung 1975 - Strung Up (2LP, část Live)
give 1976 - Give Us a Wink
rec 1977 - Off the Record
level 1978 - Level Headed
cut cut 1979 - Cut Above the Rest (var.booklet)
weters 1980 - Waters Edge
crisis 1982 - Identity Crisis
mar 1989 - Live at Marque (budoucí Andy Scott´s Sweet)
a 1992 - A (Andy Scott´s Sweet)
land 1993 - Land of Hope and Glory (Live Tokyo 1976)
alive 1995 - Alive and Gigging (Andy Scott´s Sweet)
ansver 1995 - The Answer (Andy Scott´s Sweet)
lets 1995 - Let´s Go (Brian Connolly´s Sweet)
platinum 1995 - Platinum Rare (kompilace)
glitz 1996 - Glitz, Blitz & Hitz (Andy Scott´s Sweet)
den 1998 - Live in Denmark (Live 1976)
rain 1999 - Live at the Rainbow (Live 1973)
life 2002 - Sweet Life (Andy Scott´s Sweet)
chron 2002 - Chronology (Andy Scott´s Sweet)
brian 2009 - Brian Connolly´s Sweet (kompilace ?)
amer 2009 - Live in America (Live 2008  Steve Preist)

Video, DVD
glitz 1996 - Glitz, Blitz & Hitz
live 2005 - Greatest Hits : Sweet Live
life 2005 - Sweet Life
def 2007 - Definitive Collection

Odkazy :  www.thesweet.com   (oficiální stránky)

Hlasuj na   Top žebříčky  o tři nejlepší alba a video kapely Sweet, jakož i o nejlepší rocková alba a DVD všech dob. 
Publikuj v  Editor  recenze, novinky, zajímavosti a podrobnosti o kapele Sweet a přidej nové (svoje obílené) kapely.
Zpět na      Úvodní stránka
                  Obsah        
                          
Tato kapela byla naposledy aktualizována 05/2010.