Co si asi tak vybavíte při představě rockového dinosaura? Jasně že The Rolling Stones. Hrají, resp.hráli donedávna, už tak dlouho, že když to kdysi dávno spustili, možná ještě nějací dinosauři po světě běhali. The Rolling Stones ovlivnili světovou kulturu víc, než si určitě při založení v roce 1962 dokázali představit. Ve skutečnosti si to pětice náctiletých mladíků nedokázala představit, ani když vyndali ruku z nočníku. Můžete mít rádi jejich syrová a skvělá první alba, můžete je nekriticky obdivovat od počátků do dnešních dnů, můžete zatracovat některá jejich umělecky slabší období, můžete se jim posmívat za občasné vykrádání a rarikaturu sama sebe, ale bez vyjímky před nimi musíte smeknout. Za všechno to co pro nás v rockové hudbě udělali. A The Rolling Stones mají beze srandy nejvíce fanoušků v té druhé kategorii. Prostě Stouni jsou Stouni a se svou stounovskou aurou šíří kolem sebe only Rock´n´roll už několik generací. Tak trochu cimrmanovsky připomínají starého dobrého císaře Franz Josefa, který vládnul hlava nehlava na čas nehledě. A The Rolling Stones jsou nekorunovanými císaři rocku ať se nám to líbí nebo ne.

  The Rolling Stones jako souputníci Beatles bývají často s nimi srovnávání. Tak nějak vznikli ve stejnou dobu, ve stejné zemi a ve stejné hudební a kulturní atmosféře a byli skoro stejně slavní. A i když máme všichni Beatles rádi, Rolling Stones byli vždycky drzejší, vyzívavější, rockovější a pevněji zakořeněni v blues a rock´n´rollu. S The Beatles ale Stouni nikdy nesoupeřili, naopak byli kamarádi, hráli si vzájemně na albech, jezdili spolu na dovču do Indie a tak všelijak podobně. Zkrátka The Rolling Stones nebyli pro The Beatles žádná konkurence a naopak.
 
  Když se v roce 1962 dva kamarádi Mick Jagger a Keith Richards domluvili na založení kapely jistě netušili ani ve snu, že právě vzniká možná nejslavnější rocková kapela světa. Přidali se k nim  Bill Wyman, Brian Jones a z počátku také pianista a jejich budoucí dlouholetý manažer Ian Steward (hrál s nimi mimo manažerování i na koncertech až do své smrti v roce 1985). Rollin´Stones byli na světě. Než se stali The Rolling Stones hráli po klubech a to hlavně převzaté skladby z repertoáru bluesových a rock´n´rollových velikánů. Od jednoho z nich, od Muddyho Waterse si jen tak mimochodem taky vypůjčili název ze skladby Rollin´n Stone Blues. Brzy se stali klubovou ikonou. První alba plná syrových předělávek slavila úspěch a The Rolling Stones se zviditelňovali i díky neustálému obviňování  ze špatného vlivu na mládež (které v pojetí dnešní doby bylo drastické asi jako koťátko s klubíčkem).

  Počínaje albem Aftermath (1966) už The Rolling Stones presentují hlavně vlastní skladby s nezaměnitelným zvukem, provázejícím The Rolling Stones v podstatě až do dnešních dnů. První alba kapely jsou skvělá a ta další jsou přehlídkou povinných placek ve sbírce každého rockumilovného fanouška. Jména jako Aftermath, Between the Buttons, Their Satanic Majesties Requiest, Beggar´s Banquet, Let it Bleed, Get Yer Ya-Ya´s Out či Stricky Fingers hovoří sama za sebe. Sláva si ale začíná vybírat i první daně. Brian Jones se pomalu upíjí k smrti a nezbývá, než aby byl vystřídán kytaristou Mickem Tylorem. Brian Jones se v roce 1968 stylově utopí v opilosti ve večírkovém bazénu a příznivci spiknutí dodnes řeší jak to vlastně tenkrát bylo. V roce 1971 je na světě další poznávací znamení kapely, logo s vyplazeným jazykem, které pro The Rolling Stones nestvořil nikdo jiný než Andy Warhol. V roce 1974 nahrazuje Tylora nový kytarista Ron Wood, který vydrží s kapelou dodnes a uzavře tak v podstatě personální obměny v kapele, které se následně dějí už jen díky věku a ne zkrzeva hudební či lidské neshody (Bill Wyman odchází v roce 1994, nahrazen Darrylem Jonesem)

  The Rolling Stones se přirozeně zůčastňovali v 60. a 70.letech monstrózních hippie festivalů a na jednom z nich v roce 1969 byl během jejich vystoupení přímo před zraky Micka Jaggera ubodán mladý černoch nablblým členem motorkářského gangu Hell´s Angels, který byl bůhví proč zjednán jako ostraha koncertu. Mimo jiné se tato smutná událost považuje za začátek konce květinového hnutí. Samotní členové kapely měli ve zlatých šedesátých starostí se slávou, drogami, chlastem a vůbec sami se s sebou taky víc než dost. Brian Jones by o tom mohl vyprávět kdyby mohl. Keith Richards o tom vyprávět může a každému kdo ho někdy viděl je jasné, že je to všechno pravda. Tváře nelžou.

  Tak jako většina kapel i The Rolling Stones procházejí různými tvůrčími krizemi (vzhledem k úctyhodné době aktivní činnosti na to mají i přirozený nárok) a kromě vynikajících alb dokáží vyprodukovat i alba s přihmouřenýma očima průměrná. Hlavně v "prokletých" 80.letech, kdy z nějakých záhadných důvodů (asi vítr či co) slavní a dobří rockeři předchozích dvou dekád vydávají slabá, vyměklá alba.
 
  Kolem některých skladeb The Rolling Stones bylo docela dusno. Asi nejvíc okolo písně Let´s Spend the Night Together, která v textu nepokrytě vyzývá k noci plné sexu, alkoholu a vášně a byla zakázána ve většině rádií i tehdejšího svobodnějšího světa. Skladba Sympathy for the Devil zase dala název stejnojmennému zajímavému filmu mapujícímu okolnosti vzniku této skladby. Mimo jiné se traduje, že ji Mick Jagger složil po přečtení vynikajícího a tlustého "faustovského" románu Michaila Bulgakova : Mistr a Markétka za jedinou noc. Jedna z neznámějších skladeb The Rolling Stones, píseň Satisfaction, povinně hraná na každém koncertě na albu nikdy nevyšla, tedy kromě americké verze alba Out of Our Heads a na živých záznamech.

 V roce 1990 po prolomení "železné opony" The Rolling Stones hráli poprvé v Československu (setkání s fanouškem Stounů a toho času prezidentem Václavem Havlem, ten dnešní asi vůbec neví co to je Stouni) na zcela zaplněném Strahově. V 90. letech se The Rolling Stones vůbec soustředí na mohutná rocková turné s masivní rockovou show a brázdí svět s Urban Jungle Tour, Voodoo Lounge Tour či Bridges to Babylon Tour. Na Stouny chodí miliony lidí poslechnout si (I Can´t Get No) Satisfaction, Brown Sugar, Let´s Spend the Night Together či Honky Tonk Woman jako klasiku a k tomu návdavkem i něco nových skladeb. The Rolling Stones vydělávají jako nikdy. Nová alba vydávaná vždy před zahájením turné přinášejí klasický Stoneovský rock, někdy lepší, někdy tak trochu okopírovaný sama ze sebe, ale žádné album rozhodně neurazí. Právě u The Rolling Stones se vžila fráze, že i jejich nejslabší album by mohlo být jinde považováno za nejlepší. Prostě Stouni jsou Stouni, dinosauři jak se patří a valí si své kameny s dnes už vrásčitými úsměvy dál.

  V roce 1989 jsou The Rolling Stones zařazeni do Rock´n´rollové síně slávy. To asi nikdo ze zařazovačů netušil, že The Rolling Stones všem vytřou zrak a v pohodě a plné slávě to potáhnou dál pomalu dalších 20 let. V roce 2003 byl Mick Jagger pasován osobně princem Charlesem do šlechtického stavu a stal se z něj Sir (čili pan Hrábě). I to se může stát, když se někdy někdo rozhodne, že založí kapelu. Halt následky si musí přičíst každej sám. V roce 2006 odehráli The Rolling Stones jeden z největších koncertů v dějinách, kdy v brazilském Riu na legendární Copacabaně hráli zdarma pro milion lidí. Když The Rolling Stones začínali, nosili si bedny na plac rádi sami. Dnes pro ně rádo pracuje stovky lidí a turné s dvěma pódii (na jednom se hraje a další se staví aby se na něm hrálo a to co se na něm hraje se mohlo zbourat a postavit o štaci dál) je nezbytnou nutností. Na pódiu už dávno taky nejsou v pěti, nebo nedejbože ve čtyřech. Prostě dinosauři se vším všudy. V roce 2007 kapela ohlásila konec a odchod do zaslouženého rockového důchodu. Přestala tak hrát jedna z hudebně i komerčně nejúspěšnějších kapel světa. Každopádně The Rolling Stones změnili hudební svět a svou účastí na charitativních koncertech a kampaních i trošičku ten hnusný svět politický. A basta. Vždyť It´s Only Rock´n´Roll, tak vo co de.

Nejlepší alba : To je u The Rolling Stones tak trochu oříšek. V první fázi všechna až do Stricky Fingers, stačí si vybrat. Syrovou jedničku, skvělý Aftermath, psychedelické album Their Satanic Majesties Requiest, notoricky známé vynikající album Beggar´s Banquet a nebo je libo Get Yer Ya-Ya´s Out, výtečné live album s jedinečně zachycenými Stouny jak jim to šlapalo zamlada. Ale ani album Black and Blue z doby pozdější nebo Bridges to Babylon z doby nejnovější nejsou špatná a koneckonců ta alba mezi tím taky ne (až na drobné vyjímky), takže babo raď. Ne, ale teď vážně. S alby do poloviny 70.let neprohloupíte a uslyšíte The Rolling Stones ve své nejčistší a taky nejlepší podobě. Jo a to poslední studiové album A Bigger Bang někdo zatracuje, někdo vychvaluje. Mezi námi je skvělý a neznám kapelu, která by po 45 letech dokázala vypustit do světa tak hustou rockovou desku. Prostě The Rolling Stones.  

  Zajímavost : Není žádným tajemstvím, že Mick Jagger přeříznul co před ním nevylezlo na strom, chlapy nevyjímaje. A to v dobách, kdy ještě nebylo až zase tak módní se k bisexualitě hlásit. Večírky s Davidem Bowie, Iggy Popem a mrakem fanynkovských roštěnek musely bejt asi hodně divoký. Milostný románek právě s Bowiem byl už propíraný ledaskde. No a co. Dyť je to hezkej chlap ten Bowie. A byla z toho i nějaká ta hudební spolupráce.    (Dan 09/2008)

PS : The Rolling Stones odehráli už tolik koncertů, že se jejich diskografie a hlavně videografie jen hemží všelijakými Live zaručenými "peckami". U alb se myslím víceméně daří držet oficiální linii, ale u DVD je to peklo. Autorizovaná nebude ani půlka, ale takový je život. První alba Rolling Stones se tak všelijak vzájemně proplétají a prolínají, vychází pod různými názvy v Evropě a v USA, kde zpravidla bývá alespoň jedna skladba jiná a nebo navíc, aby sběratelé a kompletizátoři měli co dělat.

Nejlepší tři alba  : Aftermath, Beggar´s Banquet, Get Yer Ya-Ya´s Out + dalších deset
Přelévání do a z kapel : Mick Jagger, Keith Richards, Bill Wyman, Charlie Watts

odkazy na video : Sympathy for the Devil 1968 Rock´n´Roll Circus   
                             Honky Tonky Woman Live Hyde Park 1969 
                             Paint it Black Live (Present Days)