THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE
Dotáhnout to z undergroundových rozvracečů republiky až na přátele a poradce prezidenta, to se nepodaří hned tak každé kapele.
Dát
dohromady pár odstavců o kapele, sestavené
z tehdejšími médii předkládaných
ožralých mániček, které měly rády Zappu a
Velvet Underground a neměly rády komunisty, (což se jaksi
rozumí samo sebou), a dotáhly to až na
úplné guru českého undergroundu a potažmo takřka
hradní kapelu (jasně, že za pana Havla, to se taky
rozumí), to není jen tak. Tím spíš,
že dost lidí v této zemi stále má Plastiky
za tu kapelu výtržníků a chuligánů, co neuměla moc
hrát, komunisti ji zavírali a muzikanti chlastali s
Havlem na Hrádečku, tedy obraz přesně takový, jaký
nám kvalitně a trvanlivě vyrobili soudruzi z STB. Tak to
chodí. The Plastic People of the Universe ale hrát
umí a to všechno ostatní je pravda. To bylo tak.
Plastic People Of The Universe vznikli v roce 1968, v tom čase osvíceném, kdy se komunisti pokoušeli o něco tak nepravděpodobného, jako je socialismus s lidskou tváří a neměli momentálně čas zakazovat bigbítové kapely. A ty se rodily jedna za druhou, ovlivněny "západními" vzory, pronikajícími k nám dočasně povytaženou kulturně železnou oponou. Plastici hráli Velvet Underground, The Doors, The Fugs a samozřejmě zkoušeli i Zappu & The Mothers Of Invention (což není vůbec lehký), z jehož skladby si vypůjčili i jmého. Zpočátku to byla normální bigbítová kapela normálních mladých mániček, která chtěla hrát rock, nic víc. V reálném socialismu se to ale ukázalo jako dosti pošetilý nápad a kapela se částečně i proti své vůli stala vůdčí undergroundovou silou a všichni její členové výraznými osobnostmi v disidentu. Těžkopádný režim neschopný akceptovat tvůrčí duch mimo sice ostře vymezené, ale kulturně plytké mantinely, tak vyrobil sérií drastických zásahů a persekucí proti Plastikům vlastně legendu přesahující svou tvorbou a především pak občanským postojem hranice našeho malého socialistického státu a která pak spolu se svými příznivci (Václavem Havlem například) sama přispěla k jeho pádu. To bylo tak.
Už v roce 1969 se kapela seznamuje s Ivanem Martinem "Magorem" Jirousem, který předtím spolupracoval s psychedelickou kapelou The Primitives Group, taktéž Plastiky uznávanou jako tuzemský vzor. A na problémy bylo zaděláno. "Magor" Jirous se stává nehrajícím, avšak podstatným členem kapely. Tento vystudovaný kunsthistorik a nekonformní umělec dráždil svými postoji komunistu jak červený hadr býka. Nutno dodat, že tato dnes už zcela určitě undergroundová legenda dráždí svými kulturními i politickými postoji a beatnickým životním stylem dodnes. Kromě převzatých věcí Plastici začínají hrát i vlastní skladby a docela slušně koncertují. Rocku nepřející Rusové se ale už zabydleli a mračna nad českým bigbítem se pomalu stahují.
Konec šedesátých let byl pryč a začalo přituhovat. Plastic People Of The Universe se ale nehodlali poučit z krizového vývoje a šli si dál za svým. Jejich nekonformní rock, přátelé a odmítání se podřídit státem regulované bezzubé kultuře jim už v roce 1970 přinese odebrání statutu profesionální kapely. Zatím ještě Plastici koncertují, ale pozvolný a nutno znovu zdůraznit, že pro členy kapely v podstatě nedobrovolný přesun do undergroundu a disidentu se nezadržitelně blíží. Konflikty s STB byly nedílnou součástí takřka každého veřejného vystoupení Plastiků a zdaleka ne všechny koncerty byly dohrány do konce.
V roce 1973 kapela navazuje přátelství s extravagantním spisovatelem a básníkem Egonem Bondym, které jednak předznamená díky zhudebňování Bondyho básní definitivní přechod na češtinu (dalo by se říci, že angličtinu ovládal kanadský člen Paul Wilson brilantně), druhak i pozvolnou změnu repertoáru. Kapela opouští čistě rockovou platformu s částečně převzatými skladbami a přiklání se více k hudebním experimentům s příměsí jazzu, minimalismu, ale i vážné a církevní hudby a jisté dávky happeningového performanství. V roce 1973 také jeden z autorských pilířů kapely Milan Hlavsa zakládá spolu s Pavlem Zajíčkem kapelu DG 307, se kterou vystupuje souběžně na undergroundových akcích a která se stala věrným souputníkem Plastiků jak na pozdějších "soukromých" vystoupeních, tak při pronásledování a tvrdých sankcích ze strany STB a státní moci V roce 1973 je také poprvé natvdo odsouzen "manažer" Ivan Jirous na deset měsíců za napadení příslušníka STB, který sice nebyl v aktivní službě, ale jsou vlastně někdy členové STB mimo službu? V roce 1973 také Plastic People of The Universe na čtrnáct dní udělali tzv.přehrávky (tedy byli způsobilí dle odborné socialistické kulturní komise, složené povětšinou z tlustoprda z Národního výboru, učitelky a příslušníka STB, šířit mezi lid kvalifikovanou kulturu). A v roce 1973 také odehráli v podstatě poslední veřejně přístupný koncert ve Veleni (viz album Do lesíčka na čekanou vydané až v r.2008 Lábusovým Guerilla Records), všechny další už se nesly v duchu soukromých akcí jen pro zvané přátele (a pro estébáky) a zůčastnit se jich znamenalo pro fanoušky Plastiků značné politické a existencionální riziko (samozřejmě neplatí pro příslušníky STB).
A bylo hůř. Rok 1974 - brutální rozehnání festivalu v Rudolfově u Českých Budějovic ještě dříve, než Plastici začali vystupovat se soudní dohrou pro mnohé účastníky koncertu. Tajný První festival Druhé kultury v Postupicích u Benešova (spolu s DG 307, Svatoplukem Karáskem, Karlem Soukupem, The Old Teenagers a dalšími), maskovaný jako svatba (Hanibalovi). Nahrávání "desky" v kotelně hradu Houska, kde evangelický kněz Karásek pracoval jako kotelník-údržbář pro vzdělávací a rekreační středisko SSM či čeho. To jsou paradoxy. Rok 1975 - rozehnání koncertu DG 307 (svatba Hlavsy a Němcové) a policejní zadržení všech zůčastněných. I přes stupňující policejní represe vznikají další undergroundové kapely, např. Umělá hmota, která má k Plastikům také velmi blízko a takřka identický osud jako Plastici i DG 307. V roce 1976 se STB rozhoupala k další rasantní akci, která měla být definitivním zůčtováním, neboli konečným řešením problému zvaného undergroundová kultura. Podnětem byl Druhý festival Druhé kultury v Bojanovicích (a zase svatba, Jirous+Stritzková). Byli zatčeni všichni lidé z okruhu Plastiků, DG 307, písničkáři Karásek a Soukup a mraky dalších. Havelka, Skalický, Stárek, Jirous, Zajíček, Karásek a Brabenec dostali nepodmíněné tresty od patnácti do osmi měsíců. Za muziku a básničky. Je to vůbec možný co to bylo za svině ! Drastické tresty v podstatě za nic rozhoupaly velkou část českých, alespoň trošku slušných intelektuálu, části umělců i obyčejných lidí a výrazně ovlivnily vznik Charty 77, která zase přímo vedla k pádu komunismu, jakoliv se nám z dnešního pohledu jeví jako předstíraný.
Rok 1977 - vyhoštění Paula Wilsona z Československé Socialistické Republiky. Rozlučkový soukoromý koncert opět ukončilo STB. Jan Princ, v jehož bytě se soukromý večírek pořádal dostal tři měsíce. Na podzim probíhá na chatě Václava Havla na Hrádečku Třetí festival Druhé kultury, kde kromě osvědčených undergroundových veteránů Plastiků, DG 307, The Hever & Vazelína, Soukupa a Karáska vystopí i Marta Kubišová a písničkáři Jaroslav Hutka a Vlastimil Třešňák, kteří se tímto krokem definitivně odstřihli od "oficiální" hudební činnosti. "Magor" Jirous je znovu zatčen (za řeč na vernisáži ! Sic !) a dostává 18 měsíců natvrdo. To je maso.
Z Václava Havla se stává definitivní přítel Plastiků a na jaře 1978 umožňuje "nahrání" alba Pašijové hry velikonoční na Hrádečku (s Brabenecovými texty, který, jako bývalý student teologie měl k tomuto tématu blízko), který se mezitím, obklopen kordonem nenápadných "civilistů" z STB stal významným útočištěm české "neoficiální" kultury a opozice proti režimu vůbec. Album vyšlo v Kanadě u firmy Boží mlýn založené Paulem Wilsonem (v roce 1980). Následují další "tajné" koncerty pořádané pro pár známých mániček a intelektuálu na nejrozdodivnějších místech a další persekuce ze strany STB. V roce 1980 v podstatě nedobrovolně emigrují někteří významní členové českého undergroundu a přátelé Plastiků (Zajíček, Soukup, Karásek).
V roce 1981 Plastic People Of The Universe nahrávají u Václava Havla album Co znamená vésti koně, které také posléze vychází (ve zkrácené verzi) v Kanadě. Ivan Jirous je opět zatčen a odsouzen, tentokrát už na tři a půl roku natvrdo (za vydávání samizdatového časopisu Vokno). Albem Hovězí porážka (1984) se Plastici tak trochu vrátili od rozsáhlých až hymnických celků k rockovější přímočarosti. K tomuto albu napsal Havel předmluvu a pro následující album Půlnoční myš vybral texty, které tentokrát obstarali Ivan Wernisch, Christian Morgenstein, Milan Nápravník, ale i Karel Hynek Mácha. V roce 1987 byl učiněn pokus o návrat Plastiků na oficiální koncertní pódia. Přestože se vtipně maskovali pod zkratkou PPU, koncert v rockovém klubu Na Chmelnici byl nakonec stejně zakázán. Mejla Hlavsa začal vystupovat s Garáží a v roce 1988 založil kapelu Půlnoc, která kupodivu snad zkrzeva totální kulturní slepotu bolševických cenzorů, normálně vystupovala. Plastic People Of The Universe se v roce 1988 rozpadli. Komunisti ještě naposledy stačili zavřít "Magora" Jirouse. Odseděl si téměř rok, než ho "sametová" pustila. Plastikům konečně mohly začít vycházet desky.
V roce 1990 si Mejla Hlavsa zahrál s Půlnocí na koncertu znovuvzkříšených Velvet Underground, kterážto kapela inspirativně vedla v roce 1968 mladičkého Mejlu k založení Plastiků. Musel to být krásný pocit, to jo. Jan Brabec založil skupinu Domácí kapela, žánrově hodně blízkou tvorbě Plastiků. Plastic People of The Universe se sešli znovu až v roce 1992, při příležitosti vydání Hlavsovy a Pelcovy knihy - Bez ohňů je underground, kdy podvakráte vystopili v jednom z nejstarších obsazení (viz.album). Po rozpadu Půlnoci (1993) Mejla Hlavsa zakládá s Dušanem a Janem Vozáry a Jitkou Charvátovou soubor Fiction. Na vystoupení Plastiků se čekalo dalších pět let. Vystoupení Plastic People ve Španělském sále Pražského hradu v roce 1997 (výročí 20 let Charty 77) muselo být pro postarší máničky, které si dohromady v komunistických vazbách, vykachlíkovaných "služebnách" a vlastně i kriminálech odseděly bezprávně svoje, životním zadostiučiněním. Obzvláště, když je při tom zaručeně muselo poslouchat povinně nejméně několik desítek estébáků, přítomných jako političtí hosti, a nesmělo zasáhnout a zmlátit je. Kapela se vydává na turné z kterého je podařené a překvapivě rockově hutné Live album. V roce 1998 si Mejla Hlavsa zahrál s Lou Reedem a to přímo v Bílém domě ve Washingtonu D.C., před zraky starého známého Václava Havla a nového známého Billa Clintona.
V roce 1999 si Plastici splní bývalý naprosto nesplnitelný sen, dávají turné po USA a Kanadě. V tomtéž roce bohužel Hlavsa odehrál s Plastiky i poslední koncerty. Na jaře roku 2000 se u něj projeví zhoubný nádor a 5.1.2001 Milan Mejla Hlavsa na rakovinu umírá. Česká rocková a hudební scéna tak ztratila výraznou hudební i lidskou osobnost, člověka který se neposral při prvním bububu STB jako většina, a neposral se ani v době, kdy už to dávno nebylo bububu. Výrazný Mejlův hudební talent se projevil jak v tvorbě Plastic People a v DG 307, tak i při skládání inteligentních potencionálních hitů pro Půlnoc a Fiction. Na pohřeb mu přišly stovky lidí a estébáci opět doma plakali (jistě k nemalé radosti Mejlova ducha), že je všechny nemůžou zmlátit a pozavírat i s rodinama.
Plastici pokračují v hraní dodnes a i když jejich koncertní činnost není bůhví jak častá, jedná se vždy o hudební zážitek, okořeněný skutečností, že tihle chlapi chtěli kdysi dávno hrát rock a místo toho jaksi proti své vůli vytvářeli a přepisovali politické dějiny. V poslední době Plastic People úspěšně spolupracují s "klasickým" hudebním tělesem Agon Orchestra, se kterým jednak nahráli znovu Pašijové hry a druhak vystupují s divadelně hudebním happeningem Vlaková opera. Jednotliví členové PPU taktéž pracují na svých sólových projektech s jak bývalými undergroundovými "druhy ve zbrani", tak se členy undergroundu novodobého, neboť vězte, že i když se už za "jinou" muziku, než nám předkládají dnešní oficiální média, nezavírá, prosadit ji je možná těžší než dřív a underground stále žije bujarým a květnatým životem. Ale zase můžeme cestovat, když na to máme.
Poznámka k obsazení : Obsazení Plastiků jest mohutné a kromě stálých členů někteří hudebníci odehráli třeba jen jeden koncert. Je třeba si uvědomit, že hrát v kapele jako byli Plastici s sebou obnášelo přinejmenším hrozbu kriminálu za mohutné rozvracení republiky (vždyť i jejich poslech a držení alb bylo na kriminál). Uvádím všechny lidi, kteří kdy s Plastiky hráli ( a které se mi podařilo vyčíst z různých zdrojů), bez ohledu na to jak dlouho a jak výraznými osobnosti v kapele byli, či jsou, protože každý, kdo dokázal veřejně držet basu s Plastiky si to zaslouží. V dobách statečných (1968-89) v Plastic People hráli : Milan Hlavsa, Josef Brabec, Michal Jarnek, Jiří Števich, Pavel Zeman, Ivan Martin Jirous (nehrající), Josef Janíček, Paul Wilson, Jiří Kabeš, Jan Jílek, Jiří Šula, Vratislav Brabenec, Otakar Michl (koncert u Princových), Jan Brabec, Pavel Zedníček a Jaroslav Unger a Jan Schneider (album Pašijové hry velikonoční), Ladislav Leština, Ivan Bierhanzl, Václav Havel (taky tak trochu), Josef Rossler, Petr Placák, Václav Stádník, Vlasimír Dědek, Jan Macháček, Tomáš Schilla, Michaela Pohanková - Němcová, Milan Schelinger. V dobách kapitalistických (1989-dodnes) to byli navíc : Jaroslav Vožniak, René Starhon, Josef Karafiát, Eva Turnová. Koho jsem zapoměl, tomu se omlouvám a prosím o doplnění (viz.Editor).
Poznámka k diskografii : Všechny alba Plastic People byly vydány kompletně až po "revoluci" firmou Globus (ne tím globalizačním Globusem se žrádlem) v jednotících bookletech, alba vydávaná potajmu na kazetách měla obaly jiné a různé (viz domácí lidová tvořivost), jakož i alba Plastiků vydávané kanadskou firmou Paula Wilsona Boží mlýn. (Dan 01/2009)
Nejlepší alba : Je třeba vésti koně, Hovězí porážka, Půlnoční myš, Live 1997
Přelévání do a z kapel : The Primitives Group, DG 307, Garáž, Půlnoc, Domácí kapela, Fiction
odkaz na recenzi : Lábus 45 th.Birthday a výlet strojem času 28.3.09
odkazy na video : Kostelec u Křížku komunistický blábol (spolu s DG 307)
Kritika soudruha Kotka
Muchomůrky bílé Live 1997 sólo Hlavsa
Kázání na hoře (klip)
Live NY Irving Plaza 1998
Jsem absolutní vůle Live Canada 2005
Magické noci Live 2007
Kanárek Live Boston 2008
1972 - Muž bez uší (záznamy koncertů 1969-72)
1975 - Vožralej jak slíva (záznamy koncertů 1973-75)
1975 - Egon Bondy´s Happy Hearts Club Banned ( hrad Houska)
1977 - Ach to státu hanobení (záznamy koncertů 1976-77)
1978 - Pašijové hry velikonoční (Hrádeček)
1979 - Jak bude po smrti
1981 - Co znamená vésti koně (Hrádeček)
1982 - Kolejnice duní (část nedokončeného projektu na námět A.Solženicyna - Souostroví Gulag)
1984 - Hovězí porážka
1986 - Půlnoční myš
1992 - Bez ohňů je underground (Live)
1997 - The Plastic People Of The Universe 1997 (Live)
1999 - For Kosovo (Live)
2000 - 10 let Globusu aneb Underground v kostce (kompilace s dalšími kapelami a interprety)
2001 - Milan Hlavsa : Než je dnes člověku 50 : Poslední dekáda (2CD kompilace včetně Live nahrávek s PPU, Garáží, Velvet revival a DG 307)
2001 - Líně s tebou spím : In Memoriam Mejla Hlavsa
2004 - The Plastic People of The Universe & Agon Orchestra (nové zpracování námětu z r.1978)
2008 - The Plastic People Of The Universe Komplet nahrávek 1969-2004 (ve formátu DVD + foto + texty atd.)
2007 - The Plastic People Of The Universe & Agon Orchestra - Vlaková Opera
2008 - Do lesíčka na čekanou (2 CD, remastrovaný a
vyčištěný záznam koncertu
ve Veleni 1973)
2001 - The Plastic People Of The Universe (dokumentární film Jany Chitilové)
2007 - The Plastic People Of The Universe Live 1997 (koncert Akropolis Praha, Plzeň + rozhovory)
2008
- The Plastic People Of The Universe Komplet nahrávek 1969 -
2004 (pouze hudba + fotografie + texty, formátu
DVD)
Ivan Martin Jirous - Magorův zápisník (Torat, 1997)
The Plastic People Of The Universe - Texty (Maťa, 1997 a 2001)
Mejla Hlavsa, Jan Pelc : Bez ohňů je underground (Maťa, 1992 a 2001)
Egon Bondy - My žijeme v Praze (CD/DVD, Guerilla 2007)
Ivan Martin Jirous - Pravdivý příběh Plastic People (Torst, 2008)
Odkazy : www.kandl.cz/plasticpeople/ (oficiální stránky)
www.mujweb.cz/www/jonash/plastic.htm (české stránky)
Hlasuj na Top žebříčky o tři nejlepší alba a video Plastiků, jakož i o 500 nejlepších rockových alb a DVD bývalého Východního sektoru.
Publikuj v Editor recenze, novinky, zajímavosti a podrobnosti o Plasticích a přidej nové (svoje obílené) kapely.
Zpět na Obsah
Úvodní stránka
Tato kapela byla naposledy aktualizována 08/2009.
Plastic People Of The Universe vznikli v roce 1968, v tom čase osvíceném, kdy se komunisti pokoušeli o něco tak nepravděpodobného, jako je socialismus s lidskou tváří a neměli momentálně čas zakazovat bigbítové kapely. A ty se rodily jedna za druhou, ovlivněny "západními" vzory, pronikajícími k nám dočasně povytaženou kulturně železnou oponou. Plastici hráli Velvet Underground, The Doors, The Fugs a samozřejmě zkoušeli i Zappu & The Mothers Of Invention (což není vůbec lehký), z jehož skladby si vypůjčili i jmého. Zpočátku to byla normální bigbítová kapela normálních mladých mániček, která chtěla hrát rock, nic víc. V reálném socialismu se to ale ukázalo jako dosti pošetilý nápad a kapela se částečně i proti své vůli stala vůdčí undergroundovou silou a všichni její členové výraznými osobnostmi v disidentu. Těžkopádný režim neschopný akceptovat tvůrčí duch mimo sice ostře vymezené, ale kulturně plytké mantinely, tak vyrobil sérií drastických zásahů a persekucí proti Plastikům vlastně legendu přesahující svou tvorbou a především pak občanským postojem hranice našeho malého socialistického státu a která pak spolu se svými příznivci (Václavem Havlem například) sama přispěla k jeho pádu. To bylo tak.
Už v roce 1969 se kapela seznamuje s Ivanem Martinem "Magorem" Jirousem, který předtím spolupracoval s psychedelickou kapelou The Primitives Group, taktéž Plastiky uznávanou jako tuzemský vzor. A na problémy bylo zaděláno. "Magor" Jirous se stává nehrajícím, avšak podstatným členem kapely. Tento vystudovaný kunsthistorik a nekonformní umělec dráždil svými postoji komunistu jak červený hadr býka. Nutno dodat, že tato dnes už zcela určitě undergroundová legenda dráždí svými kulturními i politickými postoji a beatnickým životním stylem dodnes. Kromě převzatých věcí Plastici začínají hrát i vlastní skladby a docela slušně koncertují. Rocku nepřející Rusové se ale už zabydleli a mračna nad českým bigbítem se pomalu stahují.
Konec šedesátých let byl pryč a začalo přituhovat. Plastic People Of The Universe se ale nehodlali poučit z krizového vývoje a šli si dál za svým. Jejich nekonformní rock, přátelé a odmítání se podřídit státem regulované bezzubé kultuře jim už v roce 1970 přinese odebrání statutu profesionální kapely. Zatím ještě Plastici koncertují, ale pozvolný a nutno znovu zdůraznit, že pro členy kapely v podstatě nedobrovolný přesun do undergroundu a disidentu se nezadržitelně blíží. Konflikty s STB byly nedílnou součástí takřka každého veřejného vystoupení Plastiků a zdaleka ne všechny koncerty byly dohrány do konce.
V roce 1973 kapela navazuje přátelství s extravagantním spisovatelem a básníkem Egonem Bondym, které jednak předznamená díky zhudebňování Bondyho básní definitivní přechod na češtinu (dalo by se říci, že angličtinu ovládal kanadský člen Paul Wilson brilantně), druhak i pozvolnou změnu repertoáru. Kapela opouští čistě rockovou platformu s částečně převzatými skladbami a přiklání se více k hudebním experimentům s příměsí jazzu, minimalismu, ale i vážné a církevní hudby a jisté dávky happeningového performanství. V roce 1973 také jeden z autorských pilířů kapely Milan Hlavsa zakládá spolu s Pavlem Zajíčkem kapelu DG 307, se kterou vystupuje souběžně na undergroundových akcích a která se stala věrným souputníkem Plastiků jak na pozdějších "soukromých" vystoupeních, tak při pronásledování a tvrdých sankcích ze strany STB a státní moci V roce 1973 je také poprvé natvdo odsouzen "manažer" Ivan Jirous na deset měsíců za napadení příslušníka STB, který sice nebyl v aktivní službě, ale jsou vlastně někdy členové STB mimo službu? V roce 1973 také Plastic People of The Universe na čtrnáct dní udělali tzv.přehrávky (tedy byli způsobilí dle odborné socialistické kulturní komise, složené povětšinou z tlustoprda z Národního výboru, učitelky a příslušníka STB, šířit mezi lid kvalifikovanou kulturu). A v roce 1973 také odehráli v podstatě poslední veřejně přístupný koncert ve Veleni (viz album Do lesíčka na čekanou vydané až v r.2008 Lábusovým Guerilla Records), všechny další už se nesly v duchu soukromých akcí jen pro zvané přátele (a pro estébáky) a zůčastnit se jich znamenalo pro fanoušky Plastiků značné politické a existencionální riziko (samozřejmě neplatí pro příslušníky STB).
A bylo hůř. Rok 1974 - brutální rozehnání festivalu v Rudolfově u Českých Budějovic ještě dříve, než Plastici začali vystupovat se soudní dohrou pro mnohé účastníky koncertu. Tajný První festival Druhé kultury v Postupicích u Benešova (spolu s DG 307, Svatoplukem Karáskem, Karlem Soukupem, The Old Teenagers a dalšími), maskovaný jako svatba (Hanibalovi). Nahrávání "desky" v kotelně hradu Houska, kde evangelický kněz Karásek pracoval jako kotelník-údržbář pro vzdělávací a rekreační středisko SSM či čeho. To jsou paradoxy. Rok 1975 - rozehnání koncertu DG 307 (svatba Hlavsy a Němcové) a policejní zadržení všech zůčastněných. I přes stupňující policejní represe vznikají další undergroundové kapely, např. Umělá hmota, která má k Plastikům také velmi blízko a takřka identický osud jako Plastici i DG 307. V roce 1976 se STB rozhoupala k další rasantní akci, která měla být definitivním zůčtováním, neboli konečným řešením problému zvaného undergroundová kultura. Podnětem byl Druhý festival Druhé kultury v Bojanovicích (a zase svatba, Jirous+Stritzková). Byli zatčeni všichni lidé z okruhu Plastiků, DG 307, písničkáři Karásek a Soukup a mraky dalších. Havelka, Skalický, Stárek, Jirous, Zajíček, Karásek a Brabenec dostali nepodmíněné tresty od patnácti do osmi měsíců. Za muziku a básničky. Je to vůbec možný co to bylo za svině ! Drastické tresty v podstatě za nic rozhoupaly velkou část českých, alespoň trošku slušných intelektuálu, části umělců i obyčejných lidí a výrazně ovlivnily vznik Charty 77, která zase přímo vedla k pádu komunismu, jakoliv se nám z dnešního pohledu jeví jako předstíraný.
Rok 1977 - vyhoštění Paula Wilsona z Československé Socialistické Republiky. Rozlučkový soukoromý koncert opět ukončilo STB. Jan Princ, v jehož bytě se soukromý večírek pořádal dostal tři měsíce. Na podzim probíhá na chatě Václava Havla na Hrádečku Třetí festival Druhé kultury, kde kromě osvědčených undergroundových veteránů Plastiků, DG 307, The Hever & Vazelína, Soukupa a Karáska vystopí i Marta Kubišová a písničkáři Jaroslav Hutka a Vlastimil Třešňák, kteří se tímto krokem definitivně odstřihli od "oficiální" hudební činnosti. "Magor" Jirous je znovu zatčen (za řeč na vernisáži ! Sic !) a dostává 18 měsíců natvrdo. To je maso.
Z Václava Havla se stává definitivní přítel Plastiků a na jaře 1978 umožňuje "nahrání" alba Pašijové hry velikonoční na Hrádečku (s Brabenecovými texty, který, jako bývalý student teologie měl k tomuto tématu blízko), který se mezitím, obklopen kordonem nenápadných "civilistů" z STB stal významným útočištěm české "neoficiální" kultury a opozice proti režimu vůbec. Album vyšlo v Kanadě u firmy Boží mlýn založené Paulem Wilsonem (v roce 1980). Následují další "tajné" koncerty pořádané pro pár známých mániček a intelektuálu na nejrozdodivnějších místech a další persekuce ze strany STB. V roce 1980 v podstatě nedobrovolně emigrují někteří významní členové českého undergroundu a přátelé Plastiků (Zajíček, Soukup, Karásek).
V roce 1981 Plastic People Of The Universe nahrávají u Václava Havla album Co znamená vésti koně, které také posléze vychází (ve zkrácené verzi) v Kanadě. Ivan Jirous je opět zatčen a odsouzen, tentokrát už na tři a půl roku natvrdo (za vydávání samizdatového časopisu Vokno). Albem Hovězí porážka (1984) se Plastici tak trochu vrátili od rozsáhlých až hymnických celků k rockovější přímočarosti. K tomuto albu napsal Havel předmluvu a pro následující album Půlnoční myš vybral texty, které tentokrát obstarali Ivan Wernisch, Christian Morgenstein, Milan Nápravník, ale i Karel Hynek Mácha. V roce 1987 byl učiněn pokus o návrat Plastiků na oficiální koncertní pódia. Přestože se vtipně maskovali pod zkratkou PPU, koncert v rockovém klubu Na Chmelnici byl nakonec stejně zakázán. Mejla Hlavsa začal vystupovat s Garáží a v roce 1988 založil kapelu Půlnoc, která kupodivu snad zkrzeva totální kulturní slepotu bolševických cenzorů, normálně vystupovala. Plastic People Of The Universe se v roce 1988 rozpadli. Komunisti ještě naposledy stačili zavřít "Magora" Jirouse. Odseděl si téměř rok, než ho "sametová" pustila. Plastikům konečně mohly začít vycházet desky.
V roce 1990 si Mejla Hlavsa zahrál s Půlnocí na koncertu znovuvzkříšených Velvet Underground, kterážto kapela inspirativně vedla v roce 1968 mladičkého Mejlu k založení Plastiků. Musel to být krásný pocit, to jo. Jan Brabec založil skupinu Domácí kapela, žánrově hodně blízkou tvorbě Plastiků. Plastic People of The Universe se sešli znovu až v roce 1992, při příležitosti vydání Hlavsovy a Pelcovy knihy - Bez ohňů je underground, kdy podvakráte vystopili v jednom z nejstarších obsazení (viz.album). Po rozpadu Půlnoci (1993) Mejla Hlavsa zakládá s Dušanem a Janem Vozáry a Jitkou Charvátovou soubor Fiction. Na vystoupení Plastiků se čekalo dalších pět let. Vystoupení Plastic People ve Španělském sále Pražského hradu v roce 1997 (výročí 20 let Charty 77) muselo být pro postarší máničky, které si dohromady v komunistických vazbách, vykachlíkovaných "služebnách" a vlastně i kriminálech odseděly bezprávně svoje, životním zadostiučiněním. Obzvláště, když je při tom zaručeně muselo poslouchat povinně nejméně několik desítek estébáků, přítomných jako političtí hosti, a nesmělo zasáhnout a zmlátit je. Kapela se vydává na turné z kterého je podařené a překvapivě rockově hutné Live album. V roce 1998 si Mejla Hlavsa zahrál s Lou Reedem a to přímo v Bílém domě ve Washingtonu D.C., před zraky starého známého Václava Havla a nového známého Billa Clintona.
V roce 1999 si Plastici splní bývalý naprosto nesplnitelný sen, dávají turné po USA a Kanadě. V tomtéž roce bohužel Hlavsa odehrál s Plastiky i poslední koncerty. Na jaře roku 2000 se u něj projeví zhoubný nádor a 5.1.2001 Milan Mejla Hlavsa na rakovinu umírá. Česká rocková a hudební scéna tak ztratila výraznou hudební i lidskou osobnost, člověka který se neposral při prvním bububu STB jako většina, a neposral se ani v době, kdy už to dávno nebylo bububu. Výrazný Mejlův hudební talent se projevil jak v tvorbě Plastic People a v DG 307, tak i při skládání inteligentních potencionálních hitů pro Půlnoc a Fiction. Na pohřeb mu přišly stovky lidí a estébáci opět doma plakali (jistě k nemalé radosti Mejlova ducha), že je všechny nemůžou zmlátit a pozavírat i s rodinama.
Plastici pokračují v hraní dodnes a i když jejich koncertní činnost není bůhví jak častá, jedná se vždy o hudební zážitek, okořeněný skutečností, že tihle chlapi chtěli kdysi dávno hrát rock a místo toho jaksi proti své vůli vytvářeli a přepisovali politické dějiny. V poslední době Plastic People úspěšně spolupracují s "klasickým" hudebním tělesem Agon Orchestra, se kterým jednak nahráli znovu Pašijové hry a druhak vystupují s divadelně hudebním happeningem Vlaková opera. Jednotliví členové PPU taktéž pracují na svých sólových projektech s jak bývalými undergroundovými "druhy ve zbrani", tak se členy undergroundu novodobého, neboť vězte, že i když se už za "jinou" muziku, než nám předkládají dnešní oficiální média, nezavírá, prosadit ji je možná těžší než dřív a underground stále žije bujarým a květnatým životem. Ale zase můžeme cestovat, když na to máme.
Poznámka k obsazení : Obsazení Plastiků jest mohutné a kromě stálých členů někteří hudebníci odehráli třeba jen jeden koncert. Je třeba si uvědomit, že hrát v kapele jako byli Plastici s sebou obnášelo přinejmenším hrozbu kriminálu za mohutné rozvracení republiky (vždyť i jejich poslech a držení alb bylo na kriminál). Uvádím všechny lidi, kteří kdy s Plastiky hráli ( a které se mi podařilo vyčíst z různých zdrojů), bez ohledu na to jak dlouho a jak výraznými osobnosti v kapele byli, či jsou, protože každý, kdo dokázal veřejně držet basu s Plastiky si to zaslouží. V dobách statečných (1968-89) v Plastic People hráli : Milan Hlavsa, Josef Brabec, Michal Jarnek, Jiří Števich, Pavel Zeman, Ivan Martin Jirous (nehrající), Josef Janíček, Paul Wilson, Jiří Kabeš, Jan Jílek, Jiří Šula, Vratislav Brabenec, Otakar Michl (koncert u Princových), Jan Brabec, Pavel Zedníček a Jaroslav Unger a Jan Schneider (album Pašijové hry velikonoční), Ladislav Leština, Ivan Bierhanzl, Václav Havel (taky tak trochu), Josef Rossler, Petr Placák, Václav Stádník, Vlasimír Dědek, Jan Macháček, Tomáš Schilla, Michaela Pohanková - Němcová, Milan Schelinger. V dobách kapitalistických (1989-dodnes) to byli navíc : Jaroslav Vožniak, René Starhon, Josef Karafiát, Eva Turnová. Koho jsem zapoměl, tomu se omlouvám a prosím o doplnění (viz.Editor).
Poznámka k diskografii : Všechny alba Plastic People byly vydány kompletně až po "revoluci" firmou Globus (ne tím globalizačním Globusem se žrádlem) v jednotících bookletech, alba vydávaná potajmu na kazetách měla obaly jiné a různé (viz domácí lidová tvořivost), jakož i alba Plastiků vydávané kanadskou firmou Paula Wilsona Boží mlýn. (Dan 01/2009)
Nejlepší alba : Je třeba vésti koně, Hovězí porážka, Půlnoční myš, Live 1997
Přelévání do a z kapel : The Primitives Group, DG 307, Garáž, Půlnoc, Domácí kapela, Fiction
odkaz na recenzi : Lábus 45 th.Birthday a výlet strojem času 28.3.09
odkazy na video : Kostelec u Křížku komunistický blábol (spolu s DG 307)
Kritika soudruha Kotka
Muchomůrky bílé Live 1997 sólo Hlavsa
Kázání na hoře (klip)
Live NY Irving Plaza 1998
Jsem absolutní vůle Live Canada 2005
Magické noci Live 2007
Kanárek Live Boston 2008
Diskografie
1972 - Muž bez uší (záznamy koncertů 1969-72)
1975 - Vožralej jak slíva (záznamy koncertů 1973-75)
1975 - Egon Bondy´s Happy Hearts Club Banned ( hrad Houska)
1977 - Ach to státu hanobení (záznamy koncertů 1976-77)
1978 - Pašijové hry velikonoční (Hrádeček)
1979 - Jak bude po smrti
1981 - Co znamená vésti koně (Hrádeček)
1982 - Kolejnice duní (část nedokončeného projektu na námět A.Solženicyna - Souostroví Gulag)
1984 - Hovězí porážka
1986 - Půlnoční myš 1992 - Bez ohňů je underground (Live) 1997 - The Plastic People Of The Universe 1997 (Live) 1999 - For Kosovo (Live) 2000 - 10 let Globusu aneb Underground v kostce (kompilace s dalšími kapelami a interprety) 2001 - Milan Hlavsa : Než je dnes člověku 50 : Poslední dekáda (2CD kompilace včetně Live nahrávek s PPU, Garáží, Velvet revival a DG 307) 2001 - Líně s tebou spím : In Memoriam Mejla Hlavsa 2004 - The Plastic People of The Universe & Agon Orchestra (nové zpracování námětu z r.1978) 2008 - The Plastic People Of The Universe Komplet nahrávek 1969-2004 (ve formátu DVD + foto + texty atd.)2007 - The Plastic People Of The Universe & Agon Orchestra - Vlaková Opera
2008 - Do lesíčka na čekanou (2 CD, remastrovaný a
vyčištěný záznam koncertu
ve Veleni 1973)
Video, DVD
2001 - The Plastic People Of The Universe (dokumentární film Jany Chitilové)
2007 - The Plastic People Of The Universe Live 1997 (koncert Akropolis Praha, Plzeň + rozhovory)2008
- The Plastic People Of The Universe Komplet nahrávek 1969 -
2004 (pouze hudba + fotografie + texty, formátu
DVD)
Knihy
Ivan Martin Jirous - Magorův zápisník (Torat, 1997) The Plastic People Of The Universe - Texty (Maťa, 1997 a 2001) Mejla Hlavsa, Jan Pelc : Bez ohňů je underground (Maťa, 1992 a 2001) Egon Bondy - My žijeme v Praze (CD/DVD, Guerilla 2007) Ivan Martin Jirous - Pravdivý příběh Plastic People (Torst, 2008)Odkazy : www.kandl.cz/plasticpeople/ (oficiální stránky)
www.mujweb.cz/www/jonash/plastic.htm (české stránky)
Hlasuj na Top žebříčky o tři nejlepší alba a video Plastiků, jakož i o 500 nejlepších rockových alb a DVD bývalého Východního sektoru.
Publikuj v Editor recenze, novinky, zajímavosti a podrobnosti o Plasticích a přidej nové (svoje obílené) kapely.
Zpět na Obsah
Úvodní stránka
Tato kapela byla naposledy aktualizována 08/2009.