MOTT THE HOOPLE
Mott The Hoople, dobrá a svého času slavná rocková partička.
Významná
a výborná anglická rocková formace,
která prožívala největší chvíle
slávy především v první polovině 70.let.
Někdy bývá řazena mezi významné
představitele glamrocku, snad pro své částečné
napojení na Davida Bowie v časech největší
slávy. Označit Mott The Hoople glamrockovou skupinou mi
připadá s ne úplně pochopitelné, stejně jako
spojování Bowieho s glamrockem (stylizací v
určitém období možná, hudbou těžko). Takže bych si
dovolil tak trochu nesouhlasit s proudem. Pro mě jsou Mott The Hoople
reprezentanty pohodového a kvalitního rocku, který
potěší i 35 let od svého vzniku.
Začalo to už v roce 1968, tenkrát ovšem ještě s názvem Silence ve složení Mick Ralphs, Varden Allen, Overend Watts, Dave Griffin alias Buffin a Stan Tippens. První velký zlom v kariéře nastal, když potkali (a to tak, že basák Overend Watts šel na konkurs do Free) svého budoucího manažera Guy Stevense. Což nebylo v rockové hudbě neznámé jméno. Jemu se hra Wattse a potažmo celé kapely Silence líbila, vzal si je pod křídla a vymyslel nový název (to už taky zkoušel, např.Procol Harum jsou název z jeho dílny). Mott The Hoople je název novely amerického spisovatele W.Manuse, který četl Stevens v kriminále, když ho tam zavřeli zkrzeva drogy). A stal se i novým názvem kapely Silence. Druhý zlom nastal, když do kapely nastoupil docela zajímavě za zpěváka a klávesistu Ian Hunter (celým jménem Ian Hunter Petterson). To bylo tak. Tippens jako zpěvák nějak manažerovi Stevensovi neseděl a i když i nadále spolupracoval s Mott The Hoople jako cestovní manažer a zpěvák pomocných vokálů, kapela na přímý popud Stevense napsala inzerát do melody Makeru na který nikoho nepřijali. A pak přišel Ian Hunter, muž mnoha profesí, příležitostný kytarista a zpěvák, který byl v době přijetí do kapely už otcem dvou dětí a tak trochu netypicky trval v případě přijetí na fixním platu. Přijali ho a fixní plat dostal. Guy Stevens mu ještě nasadil černé prýle a přikázal mu, že už je nesmí nikdy sundat a na další rockovou legendu bylo zaděláno. Kapela hrála jednak převzaté skladby, druhak pak i rockovější věci vlastní. A hned mají první hit Rock and Roll Queen.
Mott The Hoople se stávají brzy koncertní senzací. Jako jedni z prvních předkapel zastínili mnohdy dokonale potencionální hlavní hvězdy festivalů. jejich koncerty jsou plné emocí, rocku a výtržností. Třetí zlom v kariéře Mott The Hoople nastává s příchodem Davida Bowie. A zase za tím stál Watts. Tím jak neustále z kapely Mott The Hoople prchal za lepším, ji dostal vždy znovu na výsluní, páč si jich všimli velmi slavní. Např.David Bowie. To bylo tak. Mott The Hoople stáli před rozhodnutím rozpustit kapelu, protože i když byli koncertní rockovou atrakcí, jejich alba se moc dobře neprodávala. A Tak Watts hledal zase místo. U Bowieho. David Bowie ho nevzal, sám měl svých basáků dost, ale jako fanoušek Mott The Hoople jim nabídl spolupráci, pokud se nerozpadnou. Napsal jim krásnou věc All The Young Dudes, krerá se naprosto oprávněně stala jejich největším hitem a spolupracoval s kapelou na stejnojmenné desce, jako producent i jako muzikant. Album All The Young Dudes byla bomba a je bomba dodnes. Z úvodní skladby až mrazí, jak je chytlavě dobrá. Nejlepší album Mott The Hoople i když následující album Mott na něj takřka dosahuje.
Přestože Mott The Hoople prožívají vrchol, odcházejí v těsném sledu po sobě dva zakládající členové kapely Allen a Ralphs.Allen na sólovou dráhu a Ralphs do Bad Company. Vůdčí slovo v kapele definitivně přebírá Hunter, což se práve Allenovi i Ralphsovi nelíbí. Za Ralphse zaskakuje Luther Grosvenor (ex. Spooky Tooth), za Allena nenastoupí nikdo a kapela hraje ve čtyřech. Autorský podíl Ralphse v Mott The Hoople chybí (především jeho folk rocková poloha) a další alba nejsou sice špatná, ale tak nějak to už není ono. Na turné v roce 1973 kapela přijímá hráče na klávesy Morgana Fishera a vydává z turné vydává zdařilé živé dvojalbum. V prosinci 1974 se Hunter zhroutil z naprostého vyčerpání a Mott The Hoople se už nepodařilo obnovit.
Zbylí muzikanti Watts, Griffin a Fisher nabrali Nigela Benjamina (zpěv) a Ray Majora (kytara) a pokračovali ještě nějaký čas pod názvem Mott. Jejich alba včak už nikdy nedosáhla takového úspěchu jako původní Mott The Hoople. Na koncertech Iana Huntera se čas od času objevil nějaký původní člen Mott The Hoople a Hunter vždy zařadil do playlistu nejlepší skladby kapely. V roce 1998 se na jediném koncertu v Londýně sešla nejlepší sestava Mott The Hoople, ale spekulace o obnovení kapely natrvalo se nikdy neuskutečnily.
Ian Hunter napsal o bouřlivých dobách největší slávy Mott The Hoople knihu Diary Of A Rock´n´Roll Star. Alba Mott The Hoople vycházejí jako zdařilé i méně zdařilé živé záznamy koncertů a kompilace dodnes a Mott The Hoople tak dopadli jako celá řada rockových kapel konce 60. a začátku 70. let., kdy přestože fakticky 30 let neexistují, jejich hudba žije dál díky profitu nahrávacích společností. Bezesporu všah hlavně díky kvalitě, kterou nám Mott The Hoople svým milým rockem zanechali.
Zajímavost : Pro čtvrté album skupiny s názvem Brain Carpets vymyslel Stevens původně název Stricky Fingers, ale Mott The Hoople ho odmítli. Ne tak Rolling Stones, kteří po něm s radostí skočili, Andy Warhol jim k tomu namaloval jeany se zipem (na původních vinilových albech funkčním zipem) a jedna z nejslavnějších a nejlepších desek Stounů byla na světě. A ty černý Hunterovo brejle, co je nesundal snad ani v posteli (pokud je známo, nikdy ho nikdo bez nich neviděl), vymyslel taky Stevens. (Dan 11/2008)
Nejlepší alba : All The Young Dudes, Mott, Mott The Hoople Live
Přelévání do a z kapel : Varden Allen, Bad Company, David Bowie, Spooky Tooth, Ian Hunter
odkaz na video : Rock´n´Roll Queen Live 1971
1969 - Mott The Hoople
1970 - Mad Shadows
1971 - Wild Life
1971 - Brain Capers (var.booklet)
1972 - All the Young Dudes
1972 - Mott (reedice, var.booklet)
1973 - Mott The Hoople Live (2LP)
1974 - The Hoople
1975 - Mott : Drive On
1976 - Mott : Shouting and Pointing
1990 - The Best Of Mott The Hoople : The Island Years 1969-1972 (kompilace s nezbytnými bonusy a raritami)
1992 - London to Memphis (Live)
1993 - The Ballad Of Mott The Hoople : A Retrospective (2CD kompilace okořeněná raritními nahrávkami)
1994 - Backsliding Fearlessly : The Early Years
1996 - Original Mixed Up Kids : The BBC Recordings
2000 - Rock´n´Roll Circus Live : Wolverhampton 1972 (Live)
200é - Live Dudes
2000 - A Tale Of Two Cities (2CD)
2002 - Two Miles From Live Heaven (2CD kompilace včetně rarit)
2002 - Hooping : Best Of Live (kompilace z živých nahrávek)
2006 - Live Fillmore West San Francisco
2006 - A Retrospective OF Mott The Hoople & Ian Hunter (3CD kompilace věnovaná i sólové dráze I. Huntera)
2006 - Essential Young Dudes : Live & More (2CD kompilace s nezbytnými raritami)
2007 - Fairfield Halls Live 1970 (Live)
2008 - In Performance 1969 - 74 : Live Box Set (4CD kompilace Live nahrávek)
2007 - Under Review
Ian Hunter : Diary Of A Rock´n´Roll Star (anglicky)
Cambell Devine : Mott The Hoople and Ian Hunter - All The young Dudes : The Biography (anglicky)
Odkazy : ?
Hlasuj v Top žebříčky o tři nejlepší alba a video Mott The Hoople, jakož i o nejlepší rocková alba a DVD všech dob.
Publikuj v Editor recenze, novinky, zajímavosti a podrobnosti o Mott The Hoople a přidej nové (svoje obílené) kapely.
Zpět na Úvodní stránka
Obsah
Tato kapela byla naposledy aktualizována 11/2008.
Začalo to už v roce 1968, tenkrát ovšem ještě s názvem Silence ve složení Mick Ralphs, Varden Allen, Overend Watts, Dave Griffin alias Buffin a Stan Tippens. První velký zlom v kariéře nastal, když potkali (a to tak, že basák Overend Watts šel na konkurs do Free) svého budoucího manažera Guy Stevense. Což nebylo v rockové hudbě neznámé jméno. Jemu se hra Wattse a potažmo celé kapely Silence líbila, vzal si je pod křídla a vymyslel nový název (to už taky zkoušel, např.Procol Harum jsou název z jeho dílny). Mott The Hoople je název novely amerického spisovatele W.Manuse, který četl Stevens v kriminále, když ho tam zavřeli zkrzeva drogy). A stal se i novým názvem kapely Silence. Druhý zlom nastal, když do kapely nastoupil docela zajímavě za zpěváka a klávesistu Ian Hunter (celým jménem Ian Hunter Petterson). To bylo tak. Tippens jako zpěvák nějak manažerovi Stevensovi neseděl a i když i nadále spolupracoval s Mott The Hoople jako cestovní manažer a zpěvák pomocných vokálů, kapela na přímý popud Stevense napsala inzerát do melody Makeru na který nikoho nepřijali. A pak přišel Ian Hunter, muž mnoha profesí, příležitostný kytarista a zpěvák, který byl v době přijetí do kapely už otcem dvou dětí a tak trochu netypicky trval v případě přijetí na fixním platu. Přijali ho a fixní plat dostal. Guy Stevens mu ještě nasadil černé prýle a přikázal mu, že už je nesmí nikdy sundat a na další rockovou legendu bylo zaděláno. Kapela hrála jednak převzaté skladby, druhak pak i rockovější věci vlastní. A hned mají první hit Rock and Roll Queen.
Mott The Hoople se stávají brzy koncertní senzací. Jako jedni z prvních předkapel zastínili mnohdy dokonale potencionální hlavní hvězdy festivalů. jejich koncerty jsou plné emocí, rocku a výtržností. Třetí zlom v kariéře Mott The Hoople nastává s příchodem Davida Bowie. A zase za tím stál Watts. Tím jak neustále z kapely Mott The Hoople prchal za lepším, ji dostal vždy znovu na výsluní, páč si jich všimli velmi slavní. Např.David Bowie. To bylo tak. Mott The Hoople stáli před rozhodnutím rozpustit kapelu, protože i když byli koncertní rockovou atrakcí, jejich alba se moc dobře neprodávala. A Tak Watts hledal zase místo. U Bowieho. David Bowie ho nevzal, sám měl svých basáků dost, ale jako fanoušek Mott The Hoople jim nabídl spolupráci, pokud se nerozpadnou. Napsal jim krásnou věc All The Young Dudes, krerá se naprosto oprávněně stala jejich největším hitem a spolupracoval s kapelou na stejnojmenné desce, jako producent i jako muzikant. Album All The Young Dudes byla bomba a je bomba dodnes. Z úvodní skladby až mrazí, jak je chytlavě dobrá. Nejlepší album Mott The Hoople i když následující album Mott na něj takřka dosahuje.
Přestože Mott The Hoople prožívají vrchol, odcházejí v těsném sledu po sobě dva zakládající členové kapely Allen a Ralphs.Allen na sólovou dráhu a Ralphs do Bad Company. Vůdčí slovo v kapele definitivně přebírá Hunter, což se práve Allenovi i Ralphsovi nelíbí. Za Ralphse zaskakuje Luther Grosvenor (ex. Spooky Tooth), za Allena nenastoupí nikdo a kapela hraje ve čtyřech. Autorský podíl Ralphse v Mott The Hoople chybí (především jeho folk rocková poloha) a další alba nejsou sice špatná, ale tak nějak to už není ono. Na turné v roce 1973 kapela přijímá hráče na klávesy Morgana Fishera a vydává z turné vydává zdařilé živé dvojalbum. V prosinci 1974 se Hunter zhroutil z naprostého vyčerpání a Mott The Hoople se už nepodařilo obnovit.
Zbylí muzikanti Watts, Griffin a Fisher nabrali Nigela Benjamina (zpěv) a Ray Majora (kytara) a pokračovali ještě nějaký čas pod názvem Mott. Jejich alba včak už nikdy nedosáhla takového úspěchu jako původní Mott The Hoople. Na koncertech Iana Huntera se čas od času objevil nějaký původní člen Mott The Hoople a Hunter vždy zařadil do playlistu nejlepší skladby kapely. V roce 1998 se na jediném koncertu v Londýně sešla nejlepší sestava Mott The Hoople, ale spekulace o obnovení kapely natrvalo se nikdy neuskutečnily.
Ian Hunter napsal o bouřlivých dobách největší slávy Mott The Hoople knihu Diary Of A Rock´n´Roll Star. Alba Mott The Hoople vycházejí jako zdařilé i méně zdařilé živé záznamy koncertů a kompilace dodnes a Mott The Hoople tak dopadli jako celá řada rockových kapel konce 60. a začátku 70. let., kdy přestože fakticky 30 let neexistují, jejich hudba žije dál díky profitu nahrávacích společností. Bezesporu všah hlavně díky kvalitě, kterou nám Mott The Hoople svým milým rockem zanechali.
Zajímavost : Pro čtvrté album skupiny s názvem Brain Carpets vymyslel Stevens původně název Stricky Fingers, ale Mott The Hoople ho odmítli. Ne tak Rolling Stones, kteří po něm s radostí skočili, Andy Warhol jim k tomu namaloval jeany se zipem (na původních vinilových albech funkčním zipem) a jedna z nejslavnějších a nejlepších desek Stounů byla na světě. A ty černý Hunterovo brejle, co je nesundal snad ani v posteli (pokud je známo, nikdy ho nikdo bez nich neviděl), vymyslel taky Stevens. (Dan 11/2008)
Nejlepší alba : All The Young Dudes, Mott, Mott The Hoople Live
Přelévání do a z kapel : Varden Allen, Bad Company, David Bowie, Spooky Tooth, Ian Hunter
odkaz na video : Rock´n´Roll Queen Live 1971
Diskografie
1969 - Mott The Hoople
1970 - Mad Shadows
1971 - Wild Life
1971 - Brain Capers (var.booklet)
1972 - All the Young Dudes
1972 - Mott (reedice, var.booklet) 1973 - Mott The Hoople Live (2LP) 1974 - The Hoople
1975 - Mott : Drive On
1976 - Mott : Shouting and Pointing 1990 - The Best Of Mott The Hoople : The Island Years 1969-1972 (kompilace s nezbytnými bonusy a raritami) 1992 - London to Memphis (Live) 1993 - The Ballad Of Mott The Hoople : A Retrospective (2CD kompilace okořeněná raritními nahrávkami) 1994 - Backsliding Fearlessly : The Early Years 1996 - Original Mixed Up Kids : The BBC Recordings 2000 - Rock´n´Roll Circus Live : Wolverhampton 1972 (Live) 200é - Live Dudes 2000 - A Tale Of Two Cities (2CD) 2002 - Two Miles From Live Heaven (2CD kompilace včetně rarit) 2002 - Hooping : Best Of Live (kompilace z živých nahrávek) 2006 - Live Fillmore West San Francisco 2006 - A Retrospective OF Mott The Hoople & Ian Hunter (3CD kompilace věnovaná i sólové dráze I. Huntera) 2006 - Essential Young Dudes : Live & More (2CD kompilace s nezbytnými raritami) 2007 - Fairfield Halls Live 1970 (Live) 2008 - In Performance 1969 - 74 : Live Box Set (4CD kompilace Live nahrávek)
Video, DVD
2007 - Under Review
Knihy
Ian Hunter : Diary Of A Rock´n´Roll Star (anglicky) Cambell Devine : Mott The Hoople and Ian Hunter - All The young Dudes : The Biography (anglicky)Odkazy : ?
Hlasuj v Top žebříčky o tři nejlepší alba a video Mott The Hoople, jakož i o nejlepší rocková alba a DVD všech dob.
Publikuj v Editor recenze, novinky, zajímavosti a podrobnosti o Mott The Hoople a přidej nové (svoje obílené) kapely.
Zpět na Úvodní stránka
Obsah
Tato kapela byla naposledy aktualizována 11/2008.