Rock Encyklopedie
KATAPULT
Legenda jménem Katapult -
Olda Říha a Jiří "Dědek" Šindelář. I když
zásadní bubeníci Katapultu Tolja Kohout a Jarda
Kadlec též zdatně sekundovali.
Katapult je legenda. Hudební intoušové o
tom můžou pochybovat, ale to je asi tak jediné, co se proti tomu
dá dělat. Ostatně Katapult si NA intelektuály nikdy
nehrál a hlavně PRO intelektuály nikdy nehrál.
Ano Katapult může být pro někoho legrační pro svojí
pózovitost a nebo také pro tutéž pro někoho
(včetně mě) milý. Jejich bezelstný bigbít
spolehlivě zvedá ze
židlí už několikátou generaci nás
"jednoduchých" posluchačů. Tříakordové
fláky od Kaťáků mají něco do sebe a nejeden
progresivní rocker si je pustí, když potřebuje vysadit. A
protože v jednoduchosti je
krása, jsou Katapult tolik oblíbení. V hudbě i v
učňovsko
dělnických textech, jejichž životní přímočarost
učňům a dělníkům závidí nejeden životem
zašmodrchaný intelektuál. Katapult je
bigbít a určitou magickou podmanivost mu nemůže upřít ani
ten nejzarytější kulturní hnidopich.
Počátky Katapultu můžeme vystopovat v roce 1974 v
plzeňské kapele Mahagon, kde působili kytarista a
ochraptělý zpěvák Oldřich Říha a basák
Jiří "Dědek" Šindelář, pozdější
duše a srdce Katapultu. V tomtéž roce Mahagon v
Západočeském kraji bolševici zakázali a
Mahagon se přesunul ze zoufalství do Prahy. Tam ale už jeden
slavnější Mahagon působil a tak se ten
plzeňský přejmenovává na Katapult. Název
Katapult přinesl do kapely nový člen a pozdější
třetí "nejslavnější" člen Tolja Kohout,
který přišel z pražské jepičí kapely
Katapult. V roce 1975 tak vznikl "ten opravdový"
trvanlivý Katapult. Důsledné hard rockové trio v
nejlepším ze všech pozdějších
složení. Říha, Šindelář a Kohout. Tolja
Kohout hned v roce 1976 na čas odchází a nahrazuje ho
Jaroslav Kadlec. Katapult má vůbec na bubeníky
smůlu. S tochou nadsázky lze říct, že Katapult byla
vlastně dvoumužná kapela Oldy Říhy a Jiřího
"Dědka" Šindeláře porůznu doplňovaná
bubeníky na různě dlouhou dobu.
V roce 1976 vychází Katapultu
zásadní singl s A stranou Půlnoční
závodní dráha a o rok později singl s peckou
Hlupák váhá. Supraphon je zaskočen až hysterickou
prodejností Katapultu. Zdálo by se, že soudruhům se texty
Katapultu psané "čtvrtým" členem Katapultu Ladislavem
Vostárkem (spolupracoval s Katapultem na prvních albech) budou zamlouvat. Život mládeže (převážně
učňovské a dělnické) s jejich dorosteneckými
problémy s děvčaty a alkoholem, moralizování nad
tzv "nešvary socialismu", život v neúplných
rodinách a nad tím se
rozprostírající láska. To všechno
jednoduše a přistoupíme li na hru určité
záměrné naivity i vcelku mile podanou formou.
Pozdější nevostárkovské texty Katapultu
ukázaly, že i formou poměrně chytrou. Soudruhům se ale
nelíbily ani texty, ani Katapult samotný. Když jsme jako
dvanáctiletí poslouchali v prodejně Supraphonu
"neuvěřitelně tvrdou" Půlnoční závodní
dráhu, mysleli jsme, že revoluce je na spadnutí. V
tehdejších médiích, což bylo rádio s
už vyšeptalým Olympic a v
lepších rodinách černobílá
televize s Kabaretem u dobré pohody nebylo slyšet
takhle ostrou elektrickou kytaru ani zbla. Nebylo ji slyšet
vůbec. O Plasticích jsme
nevěděli nic. Snad jen to, že jít na jejich nemnohý
koncert má stejný výsledek, jako říct na
náměstí, že komunisti jsou svině. A najednou tu byli
Katapult s ostrým kytarovým riffem a
přímočarým rockem v tom nejhardrockovějším
složení kytara, basa, bicí bez nutnosti skrývat
rock za všelijaké fůze s jazzem a "kazit" ho dechovu
sekcí. A to prosím všechno bylo možno
pořídit normálně v krámu. Singl s
elektrickým bigbítem. Síla Katapultu porazila
nejen nás děti, co začínaly s bigbítem, ale taky
soudruhy, co začínali s normalizací. A tak
plzenští soudruzi přes kulturu zakázali u
nich v kraji po Mahagonu i Katapult. Ten však už získal
tzv."přehrávky" v Praze. Vlak (nákladní) s
Katapultem už byl v pohybu. V roce 1977 si také Katapult
zahrál na legendárním koncertě v Brně (spolu s
Olympic, Mišíkem, maďarskou Corvinou a polskými SBB ) pro neuvěřitelných 10 000 lidí.
V roce 1977 odchází Kadlec a na post
bubeníka se vrací Tolja Kohout. Právě včas, aby
nahrál s Katapultem legendární a dle mého
soudu i nejlepší album Katapult Live (1978). V
socialistickém hudebním průmyslu neobvyklý
živý záznam z koncertu v Kulturním domě
Novodvorská v Praze z roku 1977 dodnes udivuje svojí
neotesanou syrovostí. Kytarový riff vypůjčený ze
Smoke on the Water ve skladbě Vlaky v hlavě je jen třešničkou na
dortu na tomto jednom z prvních opravdu rockových alb.
Jednoduchý bigbít lze možná neskromně přirovnat k
prvním Grand Funk Railroad či Blue
Cheer. Možná to bude znít pro pravověrného
fanouška Katapultu jako rouhání, ale kapela už
autentičnost a rockovou syrovost na žádném
dalším albu nepřekonala. Však také
nahrávací studia a hlavně producenti nebyli na
bigbít typu Katapult zařízeni a hezky ten elektricky
hrubý zvuk kapely na studiových nahrávkách
ořezali. Album Katapult Live bylo nejprodávanější
hudební deskou Supraphonu, prodalo se ji na 150 000 ks s
několika dotisky. A co víc, Katapult se umístil na
druhém místě v tehdy ještě ne úplně
zpropadeně zprofanované anketě Zlatý slavík. To už
bylo moc a tak zasáhla vyšší
stranická moc a Katapult zakázala i v Praze, pro
údajné nevhodné chování
fanoušků. Zachrání to až vystoupení
Katapultu na Festivalu politické písně v Sokolově, kde
museli hrát povinně téměř všichni, kteří
chtěli hrát. Pokud chtěli hrát oficiálně. Katapult
si mohli zahrát všude, jen v Praze ne. A to i přes to, že
v roce 1979 už byli Katapult ve Zlatém slavíkovi v
kategorii skupin první.
V roce 1979 opět odchází Kohout (nahrazen Milanem
Tutschem a poté Jiřím
Stárkem), ale ještě si stačí s kapelou vystřihnout
druhé album. To vychází v roce 1980,
tentokrát jako studiovka Katapult 2006. Album sice obsahuje hity
ať už v podobě úvodního rock´n´rollu Až, nebo
dojímavého a dlouhého ploužáku
Vojína XY s výbornou heligonkou hostujícího
Tomáše Šterna, ale sílu jedničky
nemá. Supraphon ho úspěšně vydává i
v té době tolik oblíbené exportní
"anglické" verzi. Katapult koncertuje jako zběsilý
(zahraje si s nimi
třeba i Otakar Petřina, když dočasně vystupují jako kvartet),
ale
také se šíří kampaň proti němu. Soudruzi
sice měli větší ryby na zakazování a
zavírání, ale nezapomínali ani na Katapult
a paličské články doprovázené
občasnými zákazy koncertů na sebe nenechaly dlouho čekat.
První polovina 80.let se pro Katapult nesla ve
znamení nekonečných zákazů a příkazů co a
jak a kde a kdy smějí chlapci zahrát. Nebylo toho mnoho.
I přes obrovský počet fanoušků se Katapult zvolna
vytrácí ze scény díky důmyslným
doporučením o nevhodnosti kapelu někam zvát, natož ji
vysílat v rádiu. Olda Říha vydává
sólové singly typu Diskomóda a Obyčejnej rokenrol.
Je to bohužel hudební katastrofa. Katapult živoří s programem "Jedeme dál" a poté s
jakýmsi pásmem "Olda Říha a Katapult" a i když ho
početní fanoušci vždy podrží, je to jenom odlesk
bývalé slávy. V roce 1984 vychází
kniha Pavla Frýborta s názvem Jen jednou dostat
šanci (to je název slavné skladby Katapultu vy
nevzdělanci), v podstatě autobiografie Katapultu zamaskovaného v
textu jako kapela Paralax. Kniha se setkává s
neobyčejným zájmem, uvažovalo se i o
zfilmování. Z toho samozřejmě díky
nekonečným zákazům a protivenstvím sešlo.
Změna přichází v roce
1985, kdy Katapult zahraje na další
bolševické akci a sice pro účastníky
spartakiády (nebyla to žádná hanba,
narozdíl od Sokolova, pro spartakiádníky
hráli i Mišík a jiní slušní
lidé). Katapult se vrací do studia a o rok později
vychází kapele ve složení Říha,
Šindelář, Kadlec třetí album Katapult Rock de
Luxe s hitem Někdy příště. Odchází Kadlec
(a bohužel o rok později tragicky umírá) a
nastávají u Katapultu tolik oblíbené
škatulata hejbejte se na postu bubeníka. Nahrazen je
Pavlem Lopatou a poté Milanem Balcarem. Katapult
každopádně nabral druhý dech. V roce 1989
vychází další album A co
rock´n´roll.
Rok po tzv,"sametové revoluci"
využívá "Dědek" Šindelář
příležitosti a odjíždí do USA. Katapult
přerušuje
činnost. Říha vydává pod hlavičkou Katapultu album
Taste of Freedom s britským zpěvákem Robbie Hurleyem z
kapely Winter´s Reign. Jedná se o hity Katapultu v
nových aranžích a samozřejmě anglické verzi. V
roce 1992 se dávají Říha se
Šindelářem znovu "cvičně" dohromady na jediný
koncert. Vystoupení má ale nečekaný úspěch
a vyvolalo tak v podstatě návrat Katapultu na pódia.. V
roce 1993 si Katapult zahrají jako předkapela na koncertě Deep Purple
ve Sportovní hale v Praze. V roce 1995
vydává Katapult studiové album
Chodníkový blues. Albem se kapela vrací tak trochu
zpátky ke kořenů a je příjemnou bigbítovou
neotesaností asi nejblíž nejslavnější
éře Katapultu v 70.letech. V tomtéž roce se do kapely
vrací za bubny Tolja Kohout (nahrazuje nemocného Balcara)
a Katapult tak po 20.letech hraje v původní a
nejlepší sestavě. Vzhledem k četným novým
možnostem stran vystupování zahraničních
"západních" kapel, které byly ještě před
pár lety modlou dosažitelnou za nekřesťanské
peníze maximálně na vinylové desce, zahraje si
Katapult s takovými legendami jako jsou Slade, Status Quo
či Sweet. V roce 1998 nahrazuje na postu bubeníka Kohouta
Šindelářův syn Michal. V roce 1999 vychází
album Konec srandy a o rok později živák Zlatá deska. A v
roce 2004 se nám zase vrací za bicí hádejte
kdo. Michal Šindelář se staví na vlastní
nohy a místo přenechává nekonečnému
návratáři Toljovi Kohoutovi.
V roce 2005 slaví Katapult třicet let existence a
zároveň vydává album Všechno nebo nic. V
roce 2006 vychází výborné DVD Long Live
Katapult 2006, které věrným způsobem zachycuje
atmosféru koncertů kapely. Že je síla Katapultu
především v živých vystoupeních je nasnadě.
V tomtéž roce vystoupí Katapult na charitativním
koncertu na Pražském hradě, který osobně uvede sám
veliký a vševědoucí prezident Klaus. Sic ! V roce
2007 je Katapult uveden Radiem Beat do Rockové síně
slávy. Bohužel též 9.10.2007 umírá bubeník kapely Tolja Kohout. Katapult
hrají unplugg jen ve dvou - Říha a Dědek.
Neštěstí nechodí ale nikdy samo. Prudce se
zhorší i dlouhodobě nikterak dobrý
zdravotní stav Jiřího "Dědka" Šindeláře. Je
přijat nový bubeník Karel Jahn a Katapult
vyráží v roce 2008 na ohlášené
poslední turné s příznačným názvem
Na rozloučenou. 5.1.2009 Jiří "Dědek" Šindelář
umírá. A je to snad nějaké
prokletí, 27.2.2009 umírá po roce hraní v
Katapultu i bubeník Karel Jahn. Oldřich Říha zůstal z
kapely sám. Se skupinou nazvanou S pomocí přátel
odehraje několik vzpomínkových koncertů. Dědek je uveden
již podruhé do Beatové síně slávy,
tentokrát bohužel im mororiam jako rocková osobnost roku
2008. Vypadá to, že legenda Katapultu je definitivně uzavřena.
Nebyl by to ale tvrdohlavý Olda Říha, aby nám
nevzkázal : " Katapult nikdy neumře ! " (Dan 01/2010)
Nejlepší alba : Live, 2006, Long Live Katapult
odkazy na video : Stovky hotelů (klip 1978)
Katapult (klip 1978)
Půlnoční závodní dráha (klip 1978)
Katapult - Katapult, Až Long Live 2006
Diskografie
1978 - Live
1980 - 2006
1980 - 2006 (exportní anglická verze)
1986 - Rock de Luxe
1988 - Pozor Rock !!! Live 1988
1989 - A co rock´n´roll
1990 - Taste of Freedom
1991 - Hit album 1 (kompilace)
1994 - Hit album 2 (kompilace)
1995 - Chodníkový blues
1999 - Konec srandy
2000 - Zlatá deska (Live)
2002 - Hit album 3 (kompilace)
2005 - Všechno nebo nic
2006 - Grand Greatest Hits (2CD kompilace)
2006 - Long Live Katapult (viz.DVD)
2008 - Goodbye (6CD s řadovými alby + bonusová nahrávka unplugg koncertu ve Futuru v r.2008)
2009 - Memorial : Posledních 15 let (6CD kompilace s bonusy)
Video, DVD
1993 - Noc plná hvězd : Vendryně 93
1998 - Katapult v Celetné (unplugg)
2000 - Katapult : pozor Rock !!!
2006 - Long Live Katapult
Knihy
1984 - Pavel Frýbort : jen jednou dostat šanci (příběh rockové kapely Paralax, alias Katapult)
1995 - O.Říha, P.Bošnakov : Katapult story
Odkazy : www.katapult.cz (oficiální stránky)
Hlasuj na Top žebříčky o tři nejlepší alba a video kapely Katapult,
jakož i o 500 nejlepších rockových alb a DVD bývalého Východního bloku.
Publikuj v Editor recenze,
novinky, zajímavosti a podrobnosti o kapele Katapult a přidej nové (svoje obílené)
kapely.
Zpět na Obsah
Úvodní stránka
Tato kapela byla naposledy aktualizována 01/2010.