Jsou jedné krve, jednoho těla. Hudba Praha a Jasná Páka jedno jsou. To ví každej. Jasná Páka je jedna z nejdůležitějších věcí na světě, totiž otvírák na pivo. To ví každej. Jasná Páka/Hudba Praha je jednou z nejdůležitějších rockových formací u nás. To ví taky každej. A tahoun kapely Michal Ambrož je PAN rocker, to ví a ctí taky každej. Zkrátka Jasnou Páku alias Hudbu Praha zná každej. Zaslouženě.

  Počátky Jasné Páky lze spatřovat v založení kapely Mrňous Singers v roce 1980, které spáchali Michal Ambrož, Vladimír "Dáda" Albrecht a David Koller. Mrňous Singers hráli převážně převzaté kousky od prověřených autorit, jako byli Rolling Stones či Bob Dylan. Už v  roce 1981 do kapely přicházejí Kollerovo kamarád Bohumil Zatloukal, Zdena Pištěková a Markéta Vojtěchová, které založily naprosto zásadní a pro kapelu typický rozpoznatelný znak, totiž dívčí sbory, dají li se jejich ječáky za sbory považovat. Jasná Páka byla na světě. A když se v kapele zjevil o generaci starší Ivan Wunsch, aby po celou dobu existence hrál v Páce na vypůjčenou basu, první klasické složení bylo na světě. Jasná Páka si brzo podmaní publikum na svou (i dnešní) dobu divokým rockem a vtipnými texty. Špinavý záda, Pal vocuď hajzle, Majolenka, Paralet či Ryba Badys jsou dodnes zásadní fláky. Za leadra kapely je zpočátku poprávu považován divoký a nespoutaný výtvarník Dáda Albrecht. Hlad po bigbítu je v znormalizovaném Československu obrovský a Jasná Páka se spolu s dalšími nastupujícími kapelami "nové vlny" stává kultovní záležitostí. Klub Na Chmelnici, považovaný za domovskou scénu Jasné Páky je trvale a beznadějně přecpaný při každém vystoupení kapely.

   I když mezi náma, nevím co maj furt všichni s tou novou vlnou. Jasná Páka doopravdy hrála novou vlnu se starým obsahem. Poctivý bigbít okořeněný trochu punkem a špetičkou, ale jen špetičkou folku. A to ten punk tam cítím spíš jako výmluvu, protože kdo hraje punk, nemusí umět moc hrát a Jasná Páka hrála technicky tak jak hrála a o to to byla mimochodem větší síla a ten folk snad pro malilinko Ambrožovo čundrácké začátky. To jen tak pro encyklopedický pořádek.

   80.léta v socialistickém Československu přála rockovým kapelám typu Jasné Páky jen o malilinko víc, než jim přejí dnes v Severní Korei. Oscilace mezi undergroundem, oficiálním zřizovatelem a stranickým nárokem na "mladou hudbu" se Jasné Páce pro její jasně "antisocialistické, dekadentní a rozvracečské" působení dařila do roku 1983. Nomenklaturní kulturní kádry ji nenáviděly a fanoušci milovali (a milují dodnes, ti samí). Zákaz na sebe nedal dlouho čekat. Po čarodějně paličských článcích v Tribuně a řadě jiných tiskovin (vzpomeňme hezký článek v týdeníku Signál, kde rockem protřelý autor tak pěkně psal o dekadentním kapitalistickém punku a jeho čelní představitelce Alici Cooperové, čili úplně mimo mísu), přestala mít Jasná Páka zřizovatele a tím de facto mohla přejít úplně do undergroundu, kde už ovšem končila sranda a začínal kriminál, a nebo přestat existovat. Komouši totiž jen tak na vysvětlenou pro ty mladší čtenáře jsou li nějací, požadovali, aby každé kulturně umělecké těleso mělo tzv. zřizovatele a dělalo tzv. přehrávky. To v praxi znamenalo, že se za partu mániček musel postavit nějaký známý z nějakého revolučně odborového kulturního domu či závodního výboru a všichni se pak společně chvěli strachy kdy je zavřou a jednou za čas se museli všichni v kapele učesat, nasadit pokud možno tesil a jít zahrát něco nejmíň provokativního před komisi pěti bolševických tlustoprdů odkojených dechovkou. Ti pak blahosklonně rozhodli, zda příslušný umělecký soubor je či není způsobilý pokračovat v socialistické kulturní revoluci formou veřejných produkcí a nebo zda by nebylo lepší, aby soudruzi z prověřované kapely raději pokračovali v zábavě na stavbě či u soustruhu.

  Soudruzi nám jasnou Páku zakázali a vyhodili dveřma v roce 1983 a už v roce 1984 se nám hrne oknem Hudba Praha. Mezitím odešel Koller založit Lucii, Zatloukal k Pospíšilovi. Ten ovšem dodal za sebe bráchu Vladimíra a dnes s Lubošem Pospíšilem hrají tak nějak zase všichni i s Hudbou Praha pohromadě jako velká rodina. Taky děvčata se nám tak trochu obměnila. Ztráta vůdčí osobnosti rozjiveného punkera Dády Albrechta, který začal mít psychické problémy a vrátil se k výtvarnu byla plně nahrazena přeci jenom víc rockovým Michalem Ambrožem. Trochu se ale něco změnilo, jednotliví členové jakoby dospěli a prohlédli špinavou bolševikovu hru. Jestliže Jasná Páka byla parta rozdivočelých pařičů, které samozřejmě vadil komunistický řád jaksi samosebou, Hudba Praha už jasně stála proti bolševikovi čelem a nejen kvůli zákazu hraní. Jejich texty už jsou spíš jaksi hořkosladce pesimistické, než legrační. Zkrátka jedno voko vidí je to v hajzlu a druhý je to v prdeli. A vono to taky bylo. Přesto Hudba Praha odehrála stovky koncertů a byla natolik populární, že se svazácké vydavatelsví Panton rozhodlo k riskantní ideoologické diverzi a vydalo kapele EP. Album, které mělo následovat byla přeci jenom pro soudruhy silná káva a tak došlo jen na kazetu. I tak jsme jak u vytržení poslouchali, že Je to zlý a kam nám zapadly růžový Brejličky a snažili se přesvědčit s pomocí Hudby Praha sami sebe, že dáváme bolševikovi rok, maximálně dva. A taky že jo. Čas a Havel (no asi tam nějaký to tahání za STB provázky bylo, prošlo to nějak moc hladce žejo) oponou trhnul a na Hudbu Praha se dalo jít bez monitoringu státních složek. Ještě předtím však Ambrož stihnul založit jednorázovou kapelu Ztracený iluze, se kterou odehrál legendární koncert na Zahradě Čech v Litoměřicích a natvrdo vyzval z pódia soudruhy k odchodu od vesla tak, až Přemek Podlaha spolknul jablko roku.

  V 90.letech se kapela několikrát jakoby rozejde, aby se následně zase sešla. Z vydaných alb je asi nejlepší Maelstrom s další masitou peckou Máma Táta.  Vycházejí samozřejmě znovu starší věci od Páky, tentokrát už legálně. Fanoušci, kteří mezitím ze studentů dospěli stejně jako kapela však stále volají po Hudbě Praha/Jasné Páce. Poslední koncert, který nebyl samozřejmě poslední, se odehraje v Lucerně v roce 1996 a je zachycen na na výborném albu složeném jen z live pecek. Navíc v roce 1999 bohužel umírá legenda Páky i Hudby Ivan Wunsch, což ostatní v kapele velmi zasáhne. Ale neplačte, to nebyl konec. Sama Hudba Praha na svých stránkách píše : "Nostalgie a nátlak fanoušků kapelu po pěti letech spojili dohromady". Takže dneska je můžete viděl a slyšet na šňůře nebo na fesťáku ve složení Michal Ambrož-g,zpěv, bratři Zatloukalové-g, Jiří Jelínek-bg, Karel Malík-sax, Michael "Šimon" Šimůnek-dr, Jamajka Koblicová-zpěv, Petra Studená-zpěv. Občas hostuje jurodivý Petr Váša. V mezičasí zakládá Ambrož kapelu Divoký srdce, kde stejně hrajou dvě třetiny Hudby Praha.

  Dnes na Hudbu Praha tancují v kotli padesátníci se studentkama a všichni zpívají "Špinavý, špinavý, špinavý......A tak je to správné, tak to má být. Hudba Praha se stala na našem malém českém rockovém rybníku nekompromisně brázdícím křižníkem kvality hudební i obsahové. Něco jako Stouni. I jejich špatný věci jsou pořád dost dobrý. A komu se to nelíbí, tomu posílá Hudba Praha jasný jasnopákovský vzkaz : Pal vocuď hajzle !     (Dan 09/2008)

Nejlepší alba : Jasná Páka (1990), Maelstrom (1993), Divoký srdce (1996), 25 pecek (2007)

Přelévání do a z kapel : Mrňous Singers, Luboš Pospíšil a 5P, Lucie, Ztracený iluze, Divoký srdce

odkazy na video : Máma Táta (klip)
                             Ráno Live (Váša)

odkaz na hudební ukázky :  6 x Live z alba Nashledanou (oficiální stránky Hudby Praha)


Odkazy : www.hudbapraha.cz (oficiální stránky)
                www.ceskatelevize.cz/specialy/bigbit/ (stránky ČT věnované dokumentu Bigbít s obsáhlými informacemi o Jasné Páce, Hudbě Praha i dalších)
Hlasuj na  Top žebříčky  o tři nejlepší alba a video Hudby Praha, jakož i o 500 nejlepších rockových alb bývalého Ost Blogu.
Publikuj v  Editor  recenze, novinky a zajímavosti o Hudbě Praha a přidej nové (svoje obílené) kapely.
Zpět na     Obsah 
                 Úvodní stránka

Tato stránka byla naposledy aktualizována 09/2008.