Nejslavnější „klubová“ kapela světa, která se proslavila za poměrně krátkou dobu existence hned několika zásadními počiny na poli světového rocku vznikla na základě přátelství (později přetransformovaného do slušně řečeno hlubokého vzájemného ignorování) dvou výborných muzikantů. Američana Lou Reeda a anglického (welského) hudebníka Johna Calea, který původně přijel do USA studovat hudbu klasickou. V roce 1964 přibrali Sterlinga Morrisona a Anguse MacLise a Velvet Underground byli na světě. Zpočátku sice ještě pod názvem The Warlocks a pak The Falling Spikes, když ale našli na ulici knihu M.Leigha o sadomasochismu s názvem The Velvet Underground, legendární kapela byla na světě se vším všudy. Když pak dostali za jedno vystoupení ve vysokoškolském klubu 75 Dollarů, opustil kapelu Angus MacLise pro její přílišné komerční zatížení. Na jeho místo zasedla za bicí Maureen Tuckerová a byla to šťastná volba. Velvet Underground byli kompletní.
Především nikdo už jim neodpáře nálepku osobní kapely excentrického blázna, vynálezce Popartu, pojmu a smyslu slova Celebrita a umění v banálnosti vůbec, Andyho Warhola (Varholy, tak trochu po rodičích Slováka východňára),byť s nimi spolupracoval jen ja debutové desce vydané v roce 1966 a jak už to bývá, zřejmě nejlepším albu kapely. Jeho sloupávací banán na obale je dnes uznávanou sběratelskou raritou a skoro nikdo ho v originálním vydání nemá. Na prvním albu s Velvet Underground hraje ještě německá jurodivá roštěnkoidní blond zpěvačka Nico, která sice poté kapelu opouští a její sólové projekty vzbuzují rozpaky (alespoň u mě), a která zemřela docela zajímavou rockovou smrtí v roce 1980, když se zabila na kole. Na albu jsou i dvě největší pecky kapely, kultovní fláky Heroin a Venus in Furs.
Druhé album White Light/White Heat je o poznání tvrdší. Někdo ho považuje za nejlepší a někdo naopak za nejhorší. Pravdou je, že album obsahuje některé kousky na hranici kakofonické poslouchatelnosti. Na třetím albu z roku 1969 nazvaném prostě The Velvet Underground jsou již patrné rozpory mezi Reedem a Calem. Hudební i osobní, které vyvrcholilily vyhazovem Calea z kapely ještě před vydáním alba. Nahradil ho Doug Yule. Předposlední studiové album Loaded z roku 1970 většina považuje za nejslabší (Squeeze nepočítaje), ale obsahuje Reedeovy majstrštyky Sweet Jane a Rock and Roll, z nihž především skladba Sweet Jane se dočkala bezpočtu coverversí od ledaskoho, samotného Reeda nevyjímaje. Po Loaded odchází Lou Reed. Kapela se ještě snaží chvíli přežít, ale nejde to. Album Squeeze vydané jako labutí píseň je tak špatné, že na vinilu ani nevyjde a je po znovuobnovení kapely vydáno na CD prakticky jen ze sběratelských důvodů. Zajímavostí je, že na něm bubnuje Ian Paice, který si na něj odskočil na chvilku od Deep Purple.
Když v roce 1987 zemřel Andy Warhol, začali spolu Reed a Cale zase na chvíli mluvit a hrát, viz vynikající dvoumužné album Songs for Drella, vydané v roce 1990 a co víc, považte, The Velvet Underground se v roce 1992 dali zase dohromady v sestavě Reed, Cale, Morrison a Tuckerová. Vydali živé a dobré album Live MCMXCIII (také na DVD) a pak se zase začali Cale s Reedem hádat. Ze spekulací o studiovém albu sešlo. Navíc v roce 1995 umírá Sterling Morrison. The Velvet Underground jsou definitivně mrtvi, ať žijí The Velvet Underground.
Velvet Underground přímo cimrmanovsky inspirovali celou řadu pozdějších významných kapel, které se k jejich dílu hrdě hlásí (např.Plastic People of the Universe). Taktéž Velveti vynalezli dvě hudební a písničkářské „celebrity“ Lou Reeda a Johna Calea, dvě osobnosti natolik povahově a svým způsobem i hudebně rozdílné, že jim to v jedné kapele prostě nemohlo fungovat. Jo a jen tak mimochodem taky Velvet Underground hráli hodně zvláštní a dobrou a nadčasovou muziku. A to stačí. (Dan 08/2008)
Tři nejlepší
alba : The Velvet Underground & Nico (1967), White
Light/White Head (1968), The Velvet Underground (1969)
Nejlepší video : Live MCMXCIII (1993)
Přelévání do a z kapel : Lou Reed, John Cale, Nico,
odkazy na video : Heroin Acoustic Live
Diskografie
1967 – The
Velvet Underground & Nico
1968 – White Light/White Heat
1969 – The Velvet Underground
1970 – Loaded
1972 – Squeeze
1972 – Live at Maxś Kansas City (záznam
koncertu z roku 1970)
1974 – 1969 : The Velvet Underground
Live (záznam koncertu z roku 1969)
1985 - VU (kompilace
zajímavá i tím, že v ní
chybí stěžejní pecky Heroin a Venus in Furs)
1986 - Another View
(kompilace zatím nevydaných,
instrumentálních a různých
studiových verzí)
1993 – Live MCMXCIII
(záznam z vystoupení
v Olympii v Paříži po
znovuobnovení)
1995 - Peel Slowly and See (5CD kompletní vydání všech skladeb kapely včetně těch nikdy nevydaných)
1997 - Fully Loaded (2CD doplněno o mixy a nikdy neuveřejněné skladby)
2001 - Final V.U. 1971-1973 (live)
2001 - Bootleg Series Vol.1 : The Quine
Tapes (3 CD live bez Calea, skladba Sister Ray je zde ve
24,38 a 28.minutových verzích)
Video, DVD
1993 – Live MCMXCIII
(záznam z vystoupení
v Olympii v Paříži, viz album)
Knihy
2004 - V.Bockris, G.Malanga : Nadoraz
(2.vydání, nakl. Havran)
1998 - Lou Reed : Mezi
myšlenkou a vyjádřením
(výběr nejlepších textů, nakl.Maťa,
česky i anglicky)
Odkazy : ?
Hlasuj
v Top
žebříčky
o tři nejlepší alba a
nejlepší video The
Velvet Underground, jakož i o nejlepší
rocková
alba a DVD všech dob.
Publikuj
v Editor recenze, novinky a
zajímavosti o The Velvet Underground a přidej
nové (svoje obílené) kapely.
Zpět
na Obsah
Úvodní
stránka
Tato kapela byla naposledy aktualizována 08/2009.