Rock Encyklopedie
THE DOORS
 
The Doors zádumčiví, stejně jako jejich syrově zádumčivá hudba.  

  Legendární, kultovní, magická a všelijakými jinými přívlastky ověšená rocková kapela s neméně kultovním narcistickým krasavcem a klatě dobrým básníkem Jimem Morrisonem. Kult kapely oprávněně přežívá dodnes, přestože Morrison se dávno v Paříži uchlastal a má tam útulný hrobeček obsypaný květinami a náctiletými roštěnkami, které by dnes mohly být pomalu jeho vnučkami. A proč ? Protože kapela The Doors a to Morrison Nemorrison byli prostě nadčasově dobří. Jo a taky hráli bez basovky, kterou plně nahradily Manzarekovy klávesy a ty právě spolu s Manzarekem způsobily (kromě dalších aspektů jako jsou ostatní členové kapely) vyjímečný zvuk kapely. To tak na úvod.

  V roce 1965 se potkali bouřlivák, básník a rebel Jim Morrison a skvělý hráč na klávesové nástroje Ray Manzarek (asi přes dědečka Čech nebo Polák) a založili rockovou legendu jménem The Doors. Kytaristu Robbieho Kriegera a bubeníka Johna Denamorea našel Manzarek v kapele The Psychedelic Rangers. The Doors bývají označováni tu za psychedelickou, tu za první opravdu slavnou undergroundovou, či za rockovou kapelu. Na silné základy v blues se rádo zapomíná, ale jsou tam jako řemen. A to ostatní taky od všeho něco. Texty oscilující mezi sexem, smrtí, marihuanovým dýmem a něžnou lyrikou v kombinaci s docela ponurým syrovým soundem The Doors nezvyklým v éře rozjivených „květinových dětí“(především díky již zmiňované dvojroli kláves), se stali The Doors brzy hudební a pódiovou senzací. Název The Doors inspirativně a jak se později ukázalo i vizionářsky našel Morrison v knize amerického spisovatele A.Huxleye - Doors of Perception (Brány vnímání) plné halucinačních zážitků po LSD a meskalinu.

  The Doors žijící a tvořící přímo v epicentru Hippies, v Californii se sami za hippie ale nikdy moc nepovažovali. Být Hippie má v popisu práce být v pohodě a free. The Doors a hlavně Morrison nebyli ani jedno ani druhé. Morrisonovi běsi odvázaní ze řetězu na koncertech, někdy až moc, nemají na rockovém pódiu příliš mnoho opravdových následovníků. Snad Iggy Pop by dokázal s Morrisonem držet krok.

  Fantaskní snová i pekelná atmosféra na koncertech byla zásluhou především ukázněnosti ostatních muzikantů, kteří jaksi upozaděni nechávali pódiu zcela na pospas Morrisonovu zvláštnímu světu. Morrisonovy extravagantní obscénní výstupy při koncertech, zpočátku šokující a obdivované se bohužel pod přemírou chlastu a jiných omamných látek staly záhy spíš na obtíž než coby zdroj obdivu a ostatní členové kapely měli Morrisona brzy plné zuby. Uvědomovali si však, že The Doors jsou slavní hlavně díky Morrisonovi a tak se skřípěním dál snášeli jeho čím dál tím víc ponižující opilecké trapné one man výstupy na jevišti. Škoda, že Morrison si sám neuvědomoval, že i když byl bezesporu jurodivá osobnost, bez skvělých a disciplinovaných hráčů za svými zády by blábolil svoje jistě skvělé básně nejvýše prázdnému špinavému baru někde na předměstí. Jen tak mimochodem do rozkroku svých kožených kalhot si sahal dávno před tím pedofilním podivímem Jacksonem a na rozdíl od něj ho taky párkrát i vyndal. Fanynky a prudérní americká společnost šíleli. A ještě mimochodem nezvladatelné a nepředvídatelné chování Morrisona prý vedlo organizátory legendárního prvního Woodstocku k tomu, že The Doors nepozvali.

  Po vydání alba L.A.Woman se Morrison stěhuje „na odpočinek od ostatních v kapele“ do Paříže, kde se 3.7.1971 uchlastá k smrti. Manzarek, Krieger a Denamore ještě s Doors chvíli pokračují, natočí překvapivě dobré album Other Voices (1971). Následující album Full Circle (1972) znamená i konec legendy s názvem The Doors. Ray Manzarek se dává na sólovou dráhu a Krieger s Delamorem pokračují ve skupině Butts Band.

  The Doors patří bezesporu k tomu nejlepšímu, co nám rocková hudba nabízí. Zvláštní symbióza mezi Morrisonem a ostatními členy kapely, kdy se obrazně řečeno vzájemně drželi pod krkem, možná i ta vytvářela neopakovatelnou atmosféru a nadčasový styl hraní kapely. The Doors přinesli kromě muziky do rockové hudby i nadstandardně kvalitní texty, zhudebněné básně. O pár desítek let později byli jen tak na okraj jednou z inspirací punkovému hnutí.

  V roce 2000 vznikl oficiální label Bright Midnight Records vydávající postupně takřka všechny zaznamenané koncerty The Doors, vyčištěné tak, aby se daly pokud možno poslouchat. V roce 2002 se dávají Manzarek a Krieger dohromady pod názvem The Doors of 21st Century. Sestavu doplňují  v nevděčné úloze za nenahraditelného Morrisona zpěvák Ian Asybury (The Cult, hrál s kapelou do r.2007) a bubeník Steward Coopland (ano, ten z The Police) a úspěšně koncertují. Za Asyburyho dnes zpívá B. Scalions. V roce 2005 se kapela přejmenovala na Riders on the Storm.

 Zajímavost : Morrison je synem lampasáka, dokonce kontraadmirála(sic). Ten musel z jeho sexuálně drogových excesů a protiválečných vystoupení přímo šílet. Halt jablko tentokrát padlo od stromu docela daleko. Sám Morrison tento fakt úspěšně tajil a vydával se za sirotka vychovávaného indiány. Pro hippie poetu rozhodně lepší třídní původ.                                                                                                           

 Nejlepší alba : Dá se říct, že všechny řadové desky vydané během existence Doors, což je sice odvážné tvrzení, ale je to pravda. The Doors jich zase tolik nevydali, aby se stihli zkazit. Kdyby ale přeci jenom někdo chtěl mocí mermo jmenovat tak určitě první The Doors (1967), Strange Days (1968) a labutí píseň L.A.Woman (1971). U Doors je opravdu těžký výběr nejlepšího z dobrého.Pokud by jste chtěli album nejslabší, tak opatrně tvrzeno Soft Parade (1969).                                                                                                  .
 Největší hity : Přehršle, ale všichni známe : Light My Fire (text Krieger), The End, When The Music´s Over, Hello I Love You, Riders On The Storm, atd, atd, atd, atd.                                                                                                                                    (Dan 08/2008)                                                                         
Přelévání do a z kapel : Butts Band, The Psychedelic Rangers, Ray Manzarek, Robbie Krieger

odkazy na video : Light My Fire Live
                             The End Live   
                             Ghost Song (klip)

Diskografie 

 1967 – The Doors       

 1968 – Strange Days     

 1968 – Waiting For The Sun

 1969 – Soft Parade 

 1970 – Morrison Hotel            

 1970 – Absolutely Live (2LP live)

 1971 – L.A.Woman                

 1971 – Other Voices (bez Morrisona)

 1972 – Full Circle (bez Morrisona)

 1980 – Jim Morrison : An American Prayer (Morrison recituje básně, The Doors podbarvují)

 1991 – In Concert (2CD složené z předtím vydaných live alb Alive She Cried a Live at the Hollywood Bowl)

 2000 – Live in Detroit (koncert z roku1970)

 2000 – Live in America (záznam koncertů z amerického tourné 1969-70)

 2001 – Live in Hollywood Highlights from the Aquarius Theatre Performance (live)

 2002 – Backstage and Dangerous : Private Rehearsal (2CD, live zkouška Doors v posledním období)

 2002 – Live at the Aquarius Theatre (live)

2003 - Bright Midnight Records : Boot Yer Butt (4CD kompilace s klasicky některými dosud nevydanými nahrávkami)

 2003 – The Doors of the 21st Century : Live in Hollywood-New year´s Eve (obnovení Doors live)

 2006 – Live in Philadelphia 1970 (2CD, live z tourné po USA 1969-70)

2007 - 40.th Anniversary Mixes (prvních šest alb "vyčištěných" tak, že jsou na nich slyšet hlasy a zvuky, které byly z původních alb odstraněny, sběratelská záležitost, vydáno i jako 2CD a DVD)

 2007 – Live in Boston 1970 (3CD, live z tourné po USA 1969-70)

 2008 – Live in Pittsburgh 1970

Video, DVD, Film

1991 - The Doors (dobrý film o The Doors režiséra Olivera Stone natočený dle knihy "Nikdo to tu nepřežije" věnovaný převážně kontroverzní postavě Jima Morrisona a některými zarputilými fanoušky zásadně odmítaný jako nepravdivé zobrazení "božského" Jima)

 2000 – Live at the Hollywood Bowl (záznam koncertu z roku 1968) 

 2003 – The Doors of the 21st Century : L.A.Woman Live (obnovení Doors živě s klasickým repertoárem)

 2007 – The Doors : The Very Best of (kompilace 2CD + DVD)

 2007 – Live in Europe 1968

Knihy 

The Doors : P.K.Hogan (česky Votobia 1997)

Divočina - ztracené texty : J.Morrison (sbírka básní z let 1967-1971, česky Votobia 1996)

 Nikdo to tu nepřežije : J.Hopkins a D.Sugerman (česky Maťa 2001)

 The Doors by The Doors (anglicky 2007, The Doors vlastními slovy)

Odkazy : www.thedoors.com (oficiální stránky)
                www.thedoors.cz  (české stránky) 

Hlasuj v    Top žebříčky o tři nejlepší alba a video kapely Doors, jakož i o nejlepší rocková alba a DVD všech dob.
Publikuj v Editor zajímavosti a podrobnosti o kapele Doors a přidej nové (svoje obílené) kapely.
Zpět na    Obsah
               Úvodní stránka 

Tato kapela byla naposledy aktualizována 08/2008.